Vítejte na mém blogu, přešla jsem zde z estranek http://www.neko-love.estranky.cz/.

Stejně jako na svých minulých stránkách, zde budu přidávat povídky na téma Shonen - ai , Yaoi a Slash - jedná se o povídky na tak zvanou Boy love tématiku (kluk + kluk)
nyní nově budou příbývat i povídky s Yuri a Shojou - ai tématikou (holka + holka)
většina povídek bude 18+.

Pokud se teda někomu toto téma nelíbí ať odejde a nezanechává urážlivé komentáře....Vám ostatním

PŘÍJEMNOU ZÁBAVU




Love of the Demon 6

30. března 2012 v 12:05 | Neko - Jenny |  Love of the demon
6 díl
jenny - oranžová
já - černá



Jiro: Jemně ho pohladím. "Omlouvám se." Šeptnu, omyju ho, znovu mu převážu ránu na ruce a uložím ho do postele. Lehnu si k němu a usnu.
Marco: Moje oči se pomalu otevírají. Jen tiše ležím v posteli a dívám se do jeho spící tváře, nikdy nezestárne, vždy stejný, stejně hezký. Povzdechnu si. Dotknu se jeho čela, chci mu z něj shrnout pár pramenu vlasů stranou. Po chvíli jen vidím jeho oči, které mi předtím překrývala má ruka, propaloval mě rudým pohledem, zděšeně se na něj podívám, chci zůstat klidný, ale jako tenkrát… ,,Přece jen se tě nezbavil." Nasucho polknu. Můj tichý hlas jde sotva zaslechnout.
Jiro: Zamrkám a mé oči mají zase zelenou barvu. "Zapomínáš, že se nemám čeho se zbavovat, jsem to já, v obou těch případech." Řeknu stejně tiše jako on.
Marco:,,Hm." Zamumlám. Tohle se mi nikdy nelíbilo, vždy příliš mlžil. Nakonec jemně přikývnu.
Jiro: "No tak." Sednu si a protáhnu se. "Co tvoje paže?" Zeptám se a kouknu na obvaz, skrz který jemně prosakuje krev.
Marco:,,Lepší se." Promnu si ruku a snažím se zakrýt bolestné grimasy. ,,Procitl jsem příliš pozdě, mohlo to trvat i kratší dobu." Zmoženě si sednu naproti něho s pocitem viny, že tak dlouho čekal.
Jiro: Pokrčím rameny. "Asi to tak mělo být." Zahledím se do zdi za ním.
Marco:,,Nevěříš." Zasyčím bolestně. ,,Ty nevěříš." Kouknu na něj zkrvavenýma očima. ,,Nevěříš v můj návrat?" Vzlyknu. Krev mi stéká z očí sama. Nezalže mi. On nevěří v mé znovuzrození...nedivím se mu, ale bolí to...
Jiro: "Věřím hlupáčku." Pozvednu mu tvář a setřu mu je. "Jen už jsem se tak nějak smířil s tím, že už tě neuvidím, je to pro mě těžké."
Marco: Políbím ho. ,,Mrzí mě, že jsem na těch patnáct let zapomněl." Povzdechnu si. ,,Zatracené vzpomínky, kdybych jen věděl." Obejmu ho kolem krku a dívám se mu do očí.
Jiro: "Pšš,nějak to zvládnem." Pohladím ho po zádech.
Marco: Pousměju se. Nahodím na něj šibalský pohled. ,,Jistě, že ano." Nahodím svůj tón a znova ho políbím. Shodím ho do peřin. Tak dlouhou dobu jsem necítil jeho rty, chyběly mi.
Jiro: Opětuju polibek a hladím ho po zádech, jemně ho kousnu do rtu a začnu škrábat na bedrech.
Marco:,,Nezapomněls." Vydechnu mu do rtů. ,,Nezapomněls, co jsem měl nejradši." Rukama zajedu do jeho vlasů a donutím si přístup do jeho úst. Naše jazyky se začínají proplétat ve vášnivém souboji o nadvládu.
Jiro: "Ne to vskutku ne." Zavrním a převalím ho na břicho, začnu ho jemně kousat a škrábat po celých zádech, trošku hruběji se zakousnu do lopatky, až zasténá slastí.
Marco:,,Jiro." Můj šepot byl doprovázen slastným zasténáním. Povalí mě do peřin a mám možnost, když se nade mnou sklání strhnout mu tričko a jemně ho drápat do zádech, jak to měl tenkrát rád, stejně jako já.
Jiro: Prohnu se. "Ty tvoje nehty mě jednou zničí." Zavrním mu do ucha, celkem silně ho kousnu, pak ranku ošetřím jazykem, až začne tiše kňučet.
Marco:,,Tohle jsi nemusel." Vzrušeně ho obejmu kolem jeho silných ramen. Chtivě a hlavně majetnicky ho políbím. ,,Tak moc jsi mi chyběl."
Jiro: "I ty jsi mi chyběl." Šeptnu a otřu se nosem o jeho krk.
Marco: Nakloním hlavu, aby měl lepší přístup, nedočkavě zamířím rukama k jeho kalhotách. ,,Jiro." Vzdechnu, když cítím jeho polibky na mém odhaleném krčku.
Jiro: Chytnu mu ruce. "Nespěchej ještě, nejsi úplně v pořádku." Řeknu a políbím ho na nos, navíc nemusí hned vědět o mém malém tajenství.
Marco: Smutně zamručím. ,,No tak, Jiro!" Zaprosím. Psí oči vždy zabíraly, zkusíme, jestli ještě vůbec platí....ne...fakt se změnil. Složím ruce na prsou v uraženém gestu a sednu si do tureckého sedu.
Jiro: "Ale no tak, potřebuješ odpočívat." Obejmu ho.
Marco:,,To tak bylo i kdysi, celou dobu jen odpočívat, odpočívat, odpočívat-" Kouknu mu do tváře. Protočím očima. ,,Fajn, jen kvůli tobě!" Zdůrazním a ulehnu do peřin.
Jiro: "Hodnej, zítra ti to vynahradím."Usměji se a políbím ho na rameno.
Marco:,,Plané řeči, tolik slibů bylo a skutek vždycky jaksik utek." Pohrávám si s jeho vytrvalostí. Nesnáší, když si s ním někdo pohrává, ale má smůlu, já už takový jsem a budu. Uchechtnu se, hravě a přes to tak odvážně.
Jiro: Nakloním se těsně k němu. "Vážně..no...mám pro tebe přichystané překvapení." Olíznu mu ucho.
Marco: Zavrním. ,,Jaké?" Mírně zamrkám.
Jiro: "Hmm, chtěl jsem to nechat na zítra, ale když jsi tak netrpělivý, tak hledej, šmudlo." Usměji se a významně se opřu o čelo postele.
Marco: ,,Hm." Zapřemýšlím.Tak šmudlo, jo?! ,,Šmudla je unavený, dobrou noc!" Vypláznu na něj jazyk, přivlastním si peřinu a zmizím pod ní. Ještě chvíli se pod ní chichotám.
Jiro: Usměji se a vstanu. "Tak odpočívej, já si musím něco zařídit." Řeknu a i s mobilem odejdu vedle. "Halo Bory...tady Jiro...jo volám kvůli tomu, máš to pro mě nachystaný?....fajn...hmmm, já nevím...tři dny....dobře...ve dvě…jsi drahoušek." Zacukruju s úsměvem a pak se rozesměji a zavěsím, otočím se ke dveřím, ve kterých stojí Marco s podivně tázavým výrazem.
Marco: Jenom zakroutím hlavou, s tím, že nechci nic slyšet. ,,Měl bych se vrátit domů." A to jsem jen chtěl, aby se mnou zůstal! Rozejdu se ke dveřím rozhodnut jít.
Jiro: "Zase soudíš dřív, než víš všechna fakta?" Řeknu tiše, ale jinak mu nijak nebráním.
Marco:,,Promiň, že jsem se narodil tak špatně a pošahaně, už tě nebudu zdržovat!" Vyjedu po něm, sbalím si bundu a vyběhnu ven. Vracím se domů! No...domů...jak se to vezme.
Jiro: Nechám ho jít, pokud si to nenechá vysvětlit, evidentně to nemá cenu.
Marco: Nasupeně otevřu dveře. Ani se neozvu, že jsem doma a jdu po prostorných bílých schodech do svého pokoje. Jen co ho otevřu, najdu tam svojí mladší sestřičku. ,,Co tu děláš?!" Vyjedu po ní.
,,Maminka říkala, že můžu-"
,,Maminka nemá právo, co říkat! Tohle je můj pokoj, padej!" Štěknu po sedmileté culikaté holčičce. S brekem uteče pryč i se svojí panenkou, s kterou si v mém pokoji hrála.
Zavřu za sebou dveře, svalím se na postel, z očí mi tiše stečou slzy. Teď už normální vodové kapky, žádná krev. I když to bolí, jen u jeho přítomnosti mám takové problémy, stejně jako u jiných démonů.
Za dveřmi slyším přicházející rázný hlas, přibližuje se k mému pokoji, jsem zamčený, takže asi nic. Buší na dveře a řve. Malá barbie zase žalovala. A otec zase řve!
Jiro: Lehnu si na postel a hledím do stropu, i když to bolí, neukápne ani kapka, tohle jsem se naučil po prvních dvou letech, nebrečet, neukázat emoce, zůstat pokud možno chladný, jediná možná obra.
Marco: Ignoruju, jak otec po mě řve. Ani nevím, co vlastně řve. Jediné co vím je, že to moc bolí. ,,Jiro, ty idiote!" Jako bys nevěděl, jak si takové věci beru! Jako bys nevěděl....
S brekem uteču do koupelny, kde z kapsy u kalhot zase vytáhnu sklo, které už jednou mělo rande s mojí rukou. Začnu nekontrolovaně řezat. Ruce, nohy, cokoliv, jen abych se té bolesti zbavil. Sklo jsem přiložil i ke krční tepně, v tu chvíli však do koupelny vrazil táta. S vyděšením v očích sledoval kaluže krve a mé pořezané tělo. V poslední chvíli mě kdosi zastavil, vlepil mi po ruce takovou, až sklo spadlo a já měl dojem, že má ruka byla snad na třikrát zlomená. Ztrácel jsem krev víc a víc, pak už jsem jen slyšel hlas mě vzdálený každým okamžikem.
Probral jsem se ve své prostorné posteli, ovinutý obvazy, první, co mě napadlo....proč jsem vystrojen jako mumie?
Jiro: Měl jsem dojem, že se děje něco zlého, vydal jsem se proto rychle k domu Marca, kde u jeho dveří vyřvával otec. Jednoduše jsem ho odhodil stranou a dveře vyrazil, vběhl jsem tam zrovna, když si sklem podřezal krk, ten idiot, hned mu na ránu zatlačím a zaječím na jeho otce, ať zavolá sanitku. Nedovolí si odporovat, trvá dva dny, než otevře oči. Na mě jde 48 hodin beze spánku značně poznat.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 tsuky tsuky | 30. března 2012 v 15:28 | Reagovat

chudáčik Jiro...snáď ho z toho Marco dostane

2 Nioru Nioru | Web | 9. dubna 2012 v 12:25 | Reagovat

Ouuu...no tak to bylo zajímavé. Krapánek se nám to zamotává. Jsem zvědavá na další díl ;) :)

3 Dáška Dáška | 13. října 2012 v 17:29 | Reagovat

Páni paráda...proč to nepokračuje??

4 Zakuro Zakuro | E-mail | 5. října 2013 v 0:16 | Reagovat

Nyaaan , moc se těším na další díl. Je to úžasná povídka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.