Vítejte na mém blogu, přešla jsem zde z estranek http://www.neko-love.estranky.cz/.

Stejně jako na svých minulých stránkách, zde budu přidávat povídky na téma Shonen - ai , Yaoi a Slash - jedná se o povídky na tak zvanou Boy love tématiku (kluk + kluk)
nyní nově budou příbývat i povídky s Yuri a Shojou - ai tématikou (holka + holka)
většina povídek bude 18+.

Pokud se teda někomu toto téma nelíbí ať odejde a nezanechává urážlivé komentáře....Vám ostatním

PŘÍJEMNOU ZÁBAVU




Love of the Demon 2

5. března 2012 v 11:57 | Neko - Jenny |  Love of the demon
další díl, omlouvám se za spoždění a přeji příjemnou zábavu
Marco - Jenny
Jiro - já



Marco: ,,Máš zajímavé čočky." Skočím na něj, povalím ho do peřin. Ta rudá se v nich mihne zase! ,,Fajn." Odkašlu si, když se posadím. Natáhnu k němu dlaň s očekávajícím výrazem. Tupě na mě hledí totálně nechápajíc, co chci. ,,No ty čočky!" Přikážu. ,,Mě budou slušet vícnež tobě...takže? Co bude?" Čekám s nataženou dlaní.
Jiro: Nasadím křivý úsměv a oči se pomalu ze zelené přelijí do rudé, je jasné, že tohle žádné čočky nejsou.
Marco: ,,Ou..." Vydám ze sebe. ,,Co jsi vlastně...zač?" Nakloním hlavu na stranu. ,,Odkud máš ty oči?" Zeptám se opatrně.
Jiro: "Jsem démon." Řeknu po pravdě a sleduju měnící se výraz v jeho tváři.
Marco: Mé oční zorničky se zděšením roztáhnou. ,,Ustup ode mě!" Zaječím. ,,Ustup, Satane!" Křičím jako pominutý. On mě však chytí, jeho oči vypadají nenávistně. ,,Nepřibližuj se, zrůdo!" V tu chvíli se mnou třískne do peřin. Začnu s sebou házet. ,Dej ty pracky pryč!" Vyjeknu přísně.
Jiro: "Laskavě se uklidni." Zavrčím. "Nic ti neudělám." Ujistím ho a povolím sevření rukou.
Marco: ,,No jistě, asi tak jako posledně, co?!" Vyhrknu na něj. ,,Pusť!" Začnu s sebou házet.
Jiro: "Chtěl jsem ti dát lekci, že ne všechno půjde vždycky podle tebe." Řeknu. "Jak vidno, nestačilo to." Pustím mu ruce, ale zůstanu mu sedět na nohou, vlasy mi spadají dopředu, lemují světlou pleť a zastiňují jasně zelené oči.
Marco: ,,Tak sorry za mou výchovu." Využiju situace a odstrčím ho od sebe. Ihned uteču směrem do jiných pokojů, hledám, kde se před tou zrůdou schovat. Fajn, tak asi nikde, poslední možnost...zamknu se do koupelny. Překvapení, na pračce leží moje věci, rychle se obleču. Slyším, jak přichází...je blízko. ,,Jdi pryč!" Křiknu skrz zavřené dveře, v další chvíli se ozve rána. Dveře vyletí a narazí do vany, kterou poškrábou. ,,C-Co jsi zač?" Začnu pomalu odstupovat. Ne, tohle není on! Kdo to sakra je?! Propaluje mě pohledem, stejně rudou barvou, jako měl...jak že se to jmenuje? Sakra! Nad čím to přemýšlím!
Natahuje ke mně ruku, ve které se objeví ohnivá koule. Leknutím s sebou cuknu. ,,Víš o nás příliš." Řekne bezcitně.
Vyděšeně vyjeknu. Co se to tu sakra děje?!
Jiro: Zatraceně, to není dobrý, napadne mě a vtrhnu za nimi. "Zercone, dost." Zavrčím, dotyčný spustí ruku. "Proč?" Nakloní hlavu na bok. "Je to..můj partner." Dostanu ze sebe a přejdu k němu. "Pokud chceš žít, spolupracuj." Šeptnu mu do ucha a políbím ho.
Marco: Vůbec nevím, co to má znamenat. Ale jeho rty, jeho sladké rty. To s jakou něhou mě líbá. Co je to sakra za pocit?! Chci víc..pootevřu ústa, i když jen nepatrně a plaše, držím se zpět. On mi vyhoví. Cítím, jak se pousmál. Jazykem přešel do mých úst. Aniž bych si to uvědomil, zapojil jsem se. Stal se z toho pravý polibek. Nijak falšovaný ani snaživý. Šel zevnitř nás obou, cítil jsem to.
Jiro: Odtáhnu se a pohladím ho po tváři. "Aha, to je jiná." Zamumlá překvapeně Zercon. "No každopádně, chce s tebou mluvit nejvyšší."Řekne a otočí se k odchodu, i když se za ním zavřou dveře, nepustím ho z obětí.
Marco: Nevnímal jsem jeho slova. ,,A tvé jméno?" Zeptám se stále trochu v rozpacích. ,,Jaké je tvé jméno?" Zeptám se znova, když na mě jen hledí a objímá mě.
Jiro: "Jsem Jiro." Představím se. "A ty jsi?"
Marco: ,,Nejbohatší kluk ve městě." Zachichotám se suše. ,,No teď už zřejmě ne." Opravím se při vzpomínce na krásný budíček. ,,Jsem Marco." Po chvíli vtipkování konečně vyslovím své jméno.
Jiro: "Pěkné jméno." Ušklíbnu se.
Marco: ,,Nepoužívám ho." Pousměju se při vzpomínce, jak mi všichni přestali říkat jménem. Už ani nevím proč...
Jiro: "A jak si necháváš říkat?" Zeptám se.
Marco: ,,Nijak, lidé mi přestali říkat jménem, každý ve městě o mě mluví jako o tom, který udělal to a tamto. To je vždycky jenom - ten bohatý skrček zase dělá potíže, ten bohatý kluk zase udělal tamto..." Řeknu otráveně s mírnými grimasy. ,,Nikdo vlastně neví, jak se jmenuji. Nikdo mi tak neříká. Kromě jednoho mého strážce." Pousměju se na něj. ,,Otec s matkou-" Zarazím se. ,,S macechou." Opravím se na poslední chvíli, se znechucením v hlase. ,,Na mě od doby, co přišla, začali volat - hej ty...nic jiného od nich nikdy neslyším." Podrbu se ve vlasech. Proč to tady vytahuju?
Jiro: "Aha..No Marco, asi budeš mít hlad, co?" Usměji se na něj jemně a pohladím ho mimovolně po boku.
Marco: ,,Hlad." Zasním se. ,,No trochu." Přiznám. Když se otočí, zachytím ho za rukáv. ,,Ehm...Jíro...no..nemohl bys..." Zrudnu. ,,Nemohl bys to zopakovat?" Vykoktám ze sebe. To je trapné. Tak trapná situace.
Jiro: "Zopakovat, co?" Pozvednu obočí.
Marco: ,,No..." Zrudnu jako rajče. Zmetek! Takhle to ze mě tlačit... Vrhnu se mu kolem krku a bez rozmýšlení ho políbím. Co si člověk neudělá sám, to nemá.
Jiro: Obejmu ho a polibek mu vrátím, dokonce ho i trochu prohloubím. Jedou rukou do držím v pase a druhou za zátylek.
Marco: ,,P
říště nedělej, že nevíš." Vydám ze svých rtů, když se odtáhneme.
Jiro: Začnu se z jeho rty jemně mazlit.
Marco: Cítím, jak mé srdce začíná zrychlovat. Co je to za pocit? Já ho neznám...
Jiro: "Hm...tohle by mohlo být návykové." Zamručím.
Marco: ,,Možná." Vydám ze sebe, musím se držet, abych ho znova nepolíbil. Nechci, aby to pochopil nějak zle. Je to jen přitažlivost, chtíč...to nemůže být láska....nemožné!
Jiro: Políbím ho, začnu jemně pobízet jeho jazyk ke spolupráci.
Marco: Bojím se, že si uvědomím něco, co nechci. Proč si ale zatím neužít ten pocit, který mě láká? Příjmu jeho nabídku. Začnu spolupracovat.
Jiro: Odtáhnu se. "Ta snídaně." Odtáhnu se a jdu do kuchyně, snažím se nevnímat bušící srdce.
Marco: Pousměju se. Až se trochu upravím, až když zase vypadám jako člověk, jsem schopen z koupelny odejít.
Jiro: Sedím u stolu s kávou na stole, je nachystaná i snídaně, tousty s medem, vajíčka, koláče. "Dáš si čaj, nebo kávu?"
Marco: ,,Jak jsi to za tak krátkou dobu stihl?" Překvapeně mi cuklo v obočí.
Jiro: "kouzlo." Mrknu na něj. "Není v tom nic než organizace." Řeknu, když mě počastuje ironickým pohledem.
Marco: ,,Aha..." Podrbu se ve vlasech a usednu ke stolu. Slušné chování mi nic neříkalo, takže jsem neměl obavy s ptaním se, jestli si můžu vzít, nebo ne... jednoduše jsem začal jíst.
Jiro: "Dobrou chuť." Utrousím. "Dáš si teda něco k tomu, čaj nebo kávu?"
Marco: ,,Čaj." Řeknu jen s menším příkazem v tóně.
Jiro: "Je ve skříni na právo, černý i ovocný, na lince je varná konvice." Řeknu věcně.
Marco: ,,A proč to říkáš mě?" Řeknu s plnou pusou. ,,Vždyť já to v kuchyni neumím, ty vypadáš, že máš praxi." Pobídnu ho.
Jiro: "Ohřát vodu v rychlovarné konvici není žádná věda, a já ti sluhu dělat nebudu." Řeknu a vezmu si noviny.
Marco: ,,Ehm!" Odkašlu si, znova se zakousnu do jídla. ,,Tak nic." Pokrčím rameny.
Jiro: Zakroutím nad ním hlavou a otočím stránku novin.
Marco: ,,Prosím." Protočím oči vsloup.
Jiro: "Ruce a nohy ti slouží, ne?" Kouknu na něj přes noviny.
Marco: ,,Možná." Zamyslím se.
Jiro: "Možná??" Pozvednu obočí, začínám toho mít dost.
Marco: ,,No, už to tak bude." Ukousnu další kousek toustu.
Jiro: "Tak vztyk, a pokud ten čaj chceš, tak si ho udělej." Znovu se začtu do novin.
Marco: ,,Hmm." Vydám ze sebe nezaujatě. ,,Mě vždycky obsluhovali sluhové." Protáhnu se.
Jiro: "Tak na to si odvykni, papínek tě vykopnul a já kolem tebe skákat nehodlám." Připomenu mu krutě.
Marco: ,,Prosím." Spojím ruce v prosícím gestu. Zkusím nadhodit psí oči.
Jiro: Jen pozvednu obočí.
Marco: ,,Prosím." Zopakuju, mírně zamrkám.
Jiro: Složím ruce na prsou, to zkouší mojí trpělivost nebo co?
Marco: ,,Víš co?" Urazím se. ,,Vykašli se na to." Mávnu nad tím rukou.
Jiro: Upiju kávy a nezrušeně se zase začtu do novin.
Marco: Dojím poslední kousek. Se zavrzáním odstrčím židli od stolu. Namířím si to ke dřezu, kde si umyju ruce. Poté vejdu do ložnice, kde se uvelebím na té zvláštní posteli.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 tsuky tsuky | 5. března 2012 v 17:29 | Reagovat

fakt super nemá to chybu krásaaaaaaa

2 Nioru Nioru | Web | 11. března 2012 v 18:31 | Reagovat

No tak to bylo velmi zajímaveee :DDD Stručné, vtipné, jasné :DDD Moc se mi líbí jak jste to napsali a jak si s tou povídkou hrajete ;) :D Vážně se mi zalíbila a dobrou budoucnost. je mi to jasné! :DDD Bude hodně čtenářů kteří si to rádi přečtou :DD ;) Takže honem dalšííí už na něj čekáááám! :DDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.