Vítejte na mém blogu, přešla jsem zde z estranek http://www.neko-love.estranky.cz/.

Stejně jako na svých minulých stránkách, zde budu přidávat povídky na téma Shonen - ai , Yaoi a Slash - jedná se o povídky na tak zvanou Boy love tématiku (kluk + kluk)
nyní nově budou příbývat i povídky s Yuri a Shojou - ai tématikou (holka + holka)
většina povídek bude 18+.

Pokud se teda někomu toto téma nelíbí ať odejde a nezanechává urážlivé komentáře....Vám ostatním

PŘÍJEMNOU ZÁBAVU




něžná bitva, kdo z koho - 1 kapitola / 2 část

18. ledna 2012 v 13:01 | Neko - Lusia |  Něžná bitva, kdo z koho
druhá část první kapitoly


Saito:
"hlupáčku,"zašeptám a usměji se. Natočím si jeho tvář k sobě a začnu jej líbat.
"Já si počkám,"ujistím ho a přitáhnu si ho k sobě do náruče.
"Jenže já... nevím, jestli se dočkáš, nejsem uke... já..." začne nesrozumitelně blekotat.
chceš být nahoře?"zeptám se a sleduji jeho výraz.
"Asi jo... ale nikdy... já jsem... ještě," zrudně a schová tvář do mého ramene
Nepatrně se usměju. Neví, co chce.
"Neboj se broučku, počkáme, až přijde čas, ano?"
Kaito:
kývnu a přitulím se k němu začnu ho jemně hladit po hrudi.
"Opravdu jsem hlupák" políbím ho na klíční kost.
"Nejsi,"uklidnuje mě s úsměvem, dívím se, že mu to nevadí... vždyť Saito vždycky dostal to, co chtěl.
Ale já to chci, chci tebe" přitulím se k němu v zoufalém gestu
"Jen nevím ...jak...a..jsem...ah sakra" zakončím zoufale.
Saito:
"Já ti nechci ublížit,"řeknu a pokouším odolat tomu pokušení se na něj znova vrhnout.
"Já ti věřím... jen,"zamumlá a ještě více zrudne.
Usměju se na něj a něžně ho políbím.
"Neboj se. Nikdy bych neudělal něco, co by se ti nelíbilo,"řeknu a znova ho políbím.
Kaito:
opětuju jeho polibky "Sakra, chovám se jako nějaká panna a tvrdím o sobě že nejsem uke to je absurní" kníknu napůl zoufale a napůl pobaveně.
Pobaveně se za mě usměje. Jsem zmatený. Ještě včera jsme se bavili spolu normálně a teď...
"Já..můžu mít dotaz?" kouknu mu do očí
"Jistě,"odpoví a políbí mě.
"Jak je to teď mezi náma?? jsme kamarádi nebo....nebo něco víc" zeptám se aniž bych z něj spustil oči. Všimnu si, že se nepatrně zarazí.
"Chceš něco víc?"zeptá se mě.
uhnu pohledem nechci ho do ničeho nutit "Já... asi ano, dneškem se pro mě hodně změnilo ale....chci aby to tak zůstalo" dostanu ze sebe se sebezapření
Saito:
"Já taky,"zašeptám a začnu ho líbat. Najednou zaslechnu klapnutí domovních dveří.
"Sakra, to ne, ne, ne, ne, ne... mamka... myslel jsem, že má službu až do noci,"říká zoufale.
"neboj se, stejně už je po škole... řeknem, že mě doučuješ, oblíkni se,"usměju se... jen co se Kai oblékne, do pokoje vejde jeho mamka.
"Dobrý den,"pozdravím slušně.
"Ahoj mami, nějak brzo, ne?"zeptá se a snaží se neznít nervozně. Vždyť nás málem přistihla.
Pokouším se netvářit pobaveně.
"Jo, poslali mě domů,"řekne s divným tonem, něco se mi nelíbí. I Kai si toho všiml, protože se na ní podezřívavě podívá.
"Mami? Stalo se něco?"přejde k ní.
Nedůvěřivě se na tu ženu dívám.
"Ne, nic," usměje se. "Připravím oběd, dáš si taky Saito?"zeptá se mě. Já jen zakroutím hlavou. Ona jen pokrčí rameny a odejde.
"Něco se mi nelíbí"

Kaito:
kývnu "jo mě taky ne, půjdu za ni" políbím ho a jdu za mamkou "No tak mami řekneš mi co se děje zníš divně" řeknu starostlivě je jediná koho mám
"Volal otec,"řekne třesoucím hlasem a dál se věnuje své práci.
Ztuhnu "Co chtěl" můj hlas je ledový jak vodní hladina urostřed ledna.
"Já... říkal, že se změnil a že tě chce vidět. Chce, abys za ním přijel na týden,"
zblednu "ne nikam nepojedu, on nás nechtěl tenkrát já ho nechci teď... nepotřebuju ho, je mi sedmnáct když nebudu chtít nemusím tam"
kaito:
"Nedonutí mě" zavrtím hlavou a koukám na ní napůl vyděšeným napůl prosebným pohledem
"Zlato, já... já vím, že k němu nechceš, ale znáš ho... všechno akorát bude pak horší," řekne a z očí jí začnou téct slzy.
"Ne!" vykřiknu a složím se na kolena, začnu se třást už jen představa být s ním je mi odporná nesnáším ho vzliknu
Saito:
Stojím za dveřmi a mám sto chutí vtrhnout do kuchyně a Kaie obejmout a utěšit ve svém náručí. Ne nevydržím poslouchat jeho pláč. Vejdu do kuchyně, kde Kai klečí na zemi a pláče.
"Děje se něco Kaii?"
Rychle si utře utře oči.
"Nepůjdu tam," řekne až podivně klidně.
"Nic, půjdem do pokoje, na tu matiku," řekne a rozejde se do pokoje, já jdu hned za ním.
Kai:
Sednu si na postel, je mi jasné, že mě čekají otázky, ale já nechci vzpomínat. Otřesu se, ten poslední den, než odešel se mi zaryl do paměti, nikdo o tom neví, ani matka. Nikomu jsem to neřekl, nemohl jsem, ale Saito si zaslouží znát pravdu, pokud to se mnou myslí vážně, stejně by se to asi jednou dozvěděl, nemohl bych před ním něco tajit. Hlavou se mi rozběhnou vzpomínky jeho tvář, opilecký dech, jeho ruce...roztřesu se bylo to nechutná...já jsem nechutný.
Saito:
Sednu si k němu a obejmu ho.
"Chceš o tom mluvit?"zeptám se. Rád bych věděl, co se přesně tehdy stalo, toho chlapa si pamatuju. Nikdy jsem ho neměl rád.
"Pokud chceš poslouchat,"uamumlá potichu.
Vytáhnu si ho na klín a jemně ho hladím po zádech, aby se uklidnil.
"To záleží na tobě, zlato,"políbím ho na čelo.
"Tak dobře... řeknu ti to,"
kai:
"Táta...on byl fajn dokud nezačal pít, to bylo když mi bylo dvanáct, pak...něco se změnilo on..začal se chovat divně...pohledy a......pak nás začal bít, neměl jsem odvahu se mu postavitn nemohl jse,m když jsem to udělal bylo to pak ještě horší.....když mě pak prohodil tou skleněnou výplní, matka požádala o rozvod, měl od soudu nařízen zákas stiku, jenže když byla máma večer v práci ...on měl klíče.....odemkl si.....když jsem ho uviděl... myslel jsem, že mě zase jen zbije a...a...odejde ale on...ho...hodil mě na postel a.....a..on s....sahal na mě a.....když jsem byl jen v košili.... vzpoměl jsem si na motýlka cos mi tenkrát dal, měl jsem ho v nočním stolku, když jsem ho proti němu vytáhnu odešel a už se nevrátil, ale jeho...doteky a....." vzlyknu "Pochopím, když odejdeš a už mě nebudeš chtít jsem nechutný" cítím jak během mé řeči tuhne.
Saito:
"Nic takového bych neudělal"řeknu. Já toho hajzla zabiju.
"Nepustím tě k němu a když se k tobě přiblíží, zabiju ho!"řeknu rozhodně a jemně Kaie pohladím po tváři.
Vytřeští na mě uplakané oči,
"Ne, prosím... já... nechci, aby ti... ublížil," řekne zoufale a tiskne se ke mně.
"Neublíží... Já nedopustím, aby ti něco udělal... nějak to zařídím, abys k němu nemusel,"řeknu a políbím ho na čelo.
"Nedopustím, aby ti něco udělal,"zašeptám a tisknu ho k sobě.
"Nejde o mě já jsem na jeho rány zvyklý, mohl by ublížit tobě" obejme mě kolem krku "Jen k němu nechci nemám ho rád"
"O mě se neboj zlato, myslím, že nějakej smradlavej alkoholik si na mě nepřijde," usměju se a začnu ho líbat. Velice něžně, aby věděl, že na něj netlačím.
kai:
"Nemůžu se nebát" řeknu a pohodlně se o něj opřu je příjemné být v jeho obětí
Usměje se na mě a tiskne mě ve svém naručí
"Víš, kdybys chtěl, tak bysme mohli na nějakou dobu odjet. Znám pěkný místo, kde by se ti mohlo líbit, jezdím tam s mamkou každej rok," usměji se nad svým nápadem. Ano, tam bysme mohli zůstat. Stejně jsou za chvilku prázdniny. ten měsíc už nikoho nezabije.
"Jet spolu na dovolenou" zapřemýšlím "To bude....pěkné"
"Bude se ti tam líbit,řekne a začne si hrát s mými náramky
Mírně zakňučím "Ale nebudeme celou dobu v lihu, chci si to tam s tebou užít" dám si podmínku
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nioru Nioru | 1. února 2012 v 10:53 | Reagovat

tak holky nesklamali jste mé očekávání :D super kapča :D jen je mi chudáčka líto...ten jeho otec je hovado :D ale je dobře že ho Kai nedá :D je to strašně sladké :D a ta poslední věta o tom lihu....zabili jste :DDD fakt super povídka je dobře že jse tuhle povídečku začali psááát :D už se těším na dalěííí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.