Vítejte na mém blogu, přešla jsem zde z estranek http://www.neko-love.estranky.cz/.

Stejně jako na svých minulých stránkách, zde budu přidávat povídky na téma Shonen - ai , Yaoi a Slash - jedná se o povídky na tak zvanou Boy love tématiku (kluk + kluk)
nyní nově budou příbývat i povídky s Yuri a Shojou - ai tématikou (holka + holka)
většina povídek bude 18+.

Pokud se teda někomu toto téma nelíbí ať odejde a nezanechává urážlivé komentáře....Vám ostatním

PŘÍJEMNOU ZÁBAVU




Ty jsi ten jediný hlas mého srdce 20

1. července 2011 v 15:41 | Neko + Jenny |  Ty jsi ten jediný hlas mého srdce


Olouvám se, trochu se zožděním ale přece jen další díl.....příjemnou zábavu
Vaše Neko

Já - Dimitri (černá)
Jenny - Yuki (červená)

D: "Lásko" s trochou námahy si ho přitáhnu do obětí
Y: ,,Hm?" řeknu s nezájmem.Nechám ho ať si dělá co chce, však nějak jsem ho nevnímal.Snažil jsem si sám sobě nalhat že je to prostě jenom sen.
D: "Asi jsem to přehnal viď" lípnu ho na tvář "Když ty jsi takový provokatér......to mě ale neomlouvá" šeptnu mu do ouška a nepouštím ho z obětí
Y: ,,Hm."
D: "Omlouvám se lásko" jemně ho políbím
Y: ,,Ne...neomlouvej se." šeptnu.
D: "Přehnal jsem to, má omluva je na místě" jemně s otřu nosem o jeho krk
Y: ,,V pořádku..." pousměju se. ,,Zapomeňme na to."
D: "Jsi si jistý?" otočím si ho tak abych mu vyděl do očí
Y: Mírně se pousměju, následně přikývnu hlavou.
D: Jemně ho políbím "Pokud to tak chceš...přesvědčil jsem tě alespoň" zajiskří mi v očích
Y: ,,Hm." radši jsem přikývl hlavou.Zjistil jsem že provokování se mi pokaždé vymstí.
D: "Přestaň se tvářit tak zkroušeně, omlouvám se lásko" všimnu si jeho výrazu
Y: ,,Já jsem v pořádku." uculím se s trochou ironie.
D: "To ti to bylo tolik nepříjemné?" odtáhnu se od něj
Y: ,,Ne, to ne..." zakroutím hlavou.,,Jen vzpomínky..." šeptnu si spíše sám pro sebe.
D: "Jsem idiot" prohodím sebekriticky, přitáhnu si ho do náruče a šeptám různé nesmysli jen abych ho trochu uklidnil
Y: "Já jsem v pohodě." zachichotám se.
D: "Když to tvrdíš" prohodím nedůvěřivě
Y: ,,Věř mi...všecko je v pořádku." uculím se mile a políbím ho.
D: "Hmm" zapojím se do polibku "A teď vstávat"
Y: ,,Hm..." nic nenamítám, vstanu a hledám kde skončily moje kalhoty.
D: Zůstanu sedět na posteli opřený o čelo a sleduju jak něco hledá
Y: Pousměju se když své kalhoty naleznu.Obleču se a přejdu k oknu, mírně odhrnu závěs.,,Dneska je skvělé počasí." pousměju se když vidím že je zataženo a celkem pěkná vánice.
D: "Hmm" přejdu k němu a zezadu ho obejmu
Y: ,,Hm." pohladím jeho ruce které mě svíraly v objetí.
D: Políbím ho do vlasů "Copak bys chtěl dnes dělat?"
Y: ,,Jít ven.." zašeptám zasněně.,,Dlouho jsem nebyl normálně venku." šeptnu znova.
D: "Docela tam fouká ale můžeme se jít projít a pak zapadnou někam do kavárny" přikývnu
Y: Otočím se k němu čelem a obejmu ho.,,Už jsem ti říkal že tě vážně miluju?" zasměju se.
D: "Hmm..za poslední hodinu ne" ušklíbnu se
Y: Pousměju se.,,Co bude k snídani?" uculím se mile.
D:"Na co máš chuť" zeptám se
Y: ,,Nevím.Je mi to celkem jedno." uchechtnu se a pustím ho z objetí.Vymámím se z toho jeho a zamířím rychlým krokem ke dveřím.,,Ty nejdeš?" zeptám se s úsměvem když ho vidím stále stát u okna.
D: S úsměvem se za ním rozejdu a oba společně zamíříme do kuchyně
Y: ,,Hm." zarazím se ve dveřích když zjištuju že tam už sedí majitel domu.Seberu odvahu a s úsměvem na něj promluvím.,,Dobré ráno." mávnu na pozdrav a posadím se na židli která mi byla nejblíže.
D: Pozdravím Michaela a začnu chystat snídani "Dáš si kávu" otočím se na Michaela a Yukimu připravím ovocný čaj
Y: Sleduju ty dva jak najednou spolu vycházejí.Michael jen s úsměvem přikývl.,,Mám ti pomoct?" zeptám se když vidím že zase dělá všecko sám.
D: "Hmm" otočím se na něj "Ne zvládnu to" začnu připravovat obložené chleby
Y: Všimnu se jak se Michael začal trochu smát.Povzdechnu si a podepřu si hlavu dlaní.,,Když myslíš." odpovím Dimitrimu a nechám ho ať se stará sám.
D: Během pár minut mám vše hotové a položím to na stůl před Michaela postavím šálem kávy a před Yukiho čaj..sám si sednu s kávou a spokojně se nadechnu lahodné vůně
Y: Pití mi moc dlouho nevydrželo během chvíle jsem měl vypito.
D: "Dáš si ještě?" zeptám se
Y: ,,Stačí." pousměju se na něj.
D: "Fajn" upiju kávy
Y: ,,Kdyby mě někdo hledal, budu nahoře." řeknu a postavím se ze židle.Během chvíle jsem zmizel z jejich dohledu.Zapadl jsem do pokoje a začal jsem se hrabat v tašce s tím, co si obleču ven.
D: "Za včerejšek se omlouvám" podívá se na mě skrz šálek "Já se omlouvám vím jak se asi cítíš, a je mi líto že ti ubližuju" podívám se mu do očí
Y: Věděl jsem proč odejít, vycítil jsem že si potřebují něco vyříkat.Určitě by to neudělali v mé blízkosti.S úsměvem na tváři si vytáhnu svojí oblíbenou bundu u které jsem si myslel že jí snad už nikdy neuvidím.Najdu mezi věcmi i jedny docela dobré džíny, které mají řetěz na pravém boku, vytáhl jsem si i nové triko s mikinou.Pomalu jsem se začal oblékat.
D: Jen zavrtí hlavou "Sám jsem to takhle chtěl" s tím odejde s kuchyně a já jen zmoženě složím hlavu do dlaní
Y: Po chvíli jsem oblečený, kouknu se z okna, mám rád sníh a chumelenice.Prostě všecko co k zimě patří.Ven jsem se těšil jako malé dítě které se těší na Vánoce.
D: Dopiju kávu ale zůstanu sedět a přemýšlím kolik se toho za poslední dny stalo
Y: Bundu si vezmu do rukou, odkráčím z pokoje zpátky, když zjišťuju, že je to už půl hodina co jsem odešel zpátky do pokoje.
D: S povzdechem vstanu od stolu a odnesu nádobí do dřezu
Y: ,,V pořádku?" zeptám se ho když zjišťuju že je poněkud skleslý.Posadím se na židli na které jsem seděl i před chvíli, sleduju jak umývá nádobí.Musím se při tom pousmát.
D: "Hmmm, jo vše v pořádku, půjdeme" řeknu když domyju nádobí
Y: ,,Převlékat se nebudeš?" zasměju se když zjišťuje že je stále v pyžamu a už by chtěl jít.
D: "Eh.." zamrkám jen a nad světelnou rychlostí zapadnu do pokoje
Y: Rozesměju se.Čekám až přijde.Prozatím na sebe hodím už i bundu.
D: V rychlosti se obléknu do tmavých riflí a modré haleny, na sebe ještě hodím černý kabát a spěchám ze schodů
Y: Čekal jsem na něho na chodbě, stál jsem opřený o opěradlo schodů.,,Nemusel jsi spěchat, počkal bych." pousměju se, když jsem zaslechl jak se řítí ze schodů dolů.
D: "To j v pořádku" seskočím ze třetího schodu přímo před něj "Můžeme?"
Y: Jen přikývnu, nazuju si boty a otevřu dveře, vykročím ven, ještě čekám až se obuje Dimitri, stihnu ještě uklouznout na náledí přímo do sněhu.
D: "Opatrně" podám mu ruku a pomůžu mu postavit se
Y: ,,Já jsem v pohodě." uculím se mile.V další sekundě ho zasáhnu sněhovou koulí, kterou jsem držel v další ruce.
D: "Ty jeden, maléj zákeřnéj..." zavrčím a vrhnu se na něj se smíchem
Y: Zase ležím ve sněhu.,,Podvádíš!" křiknu hravě.
D: "Tsss" ušklíbnu se a strčím mu pod bundu hroudu sněhu
Y: ,,Studí!" začnu ječet na celé kolo, postavím se a začnu si sníh vytahovat.,,Ty jsi strašně zákeřnej víš o tom?!" řeknu se smíchem.Rozběhnu se cestou pryč.Vichřice a hustý sníh mi v tom nebrání.
D: Se smíchem se rozběhnu za ním a srovnám sním krok, dál pokračujeme ruku v ruce
Y: ,,Hmm...nevidím na krok." řeknu když vánice zesílí, ale nevadilo mi to.Byl jsem rád venku, stejně tak jako jsem měl rád sníh.Byl jsem ve svém živlu.
D: "Drž se u mě" prohodím s úsměvem a mé oči dostanou nachový odstín
Y: ,,Myslím že bych se ani nedokázal od tebe vzdálit..." pousměju se.,,No...I když.." zachichotám se.
D: "I když..." pozvednu obočí s pohledem upřeným před sebe
Y: ,,Máš babu!" křiknu, vytrhnu svou ruku z jeho sevření a uteču se smíchem jiným směrem.
D: Vydám se rychle za ním
Y: ,,Jsi pomalý!" křiknu.Věděl jsem že je za mnou i když jsem ho neviděl.No neviděl jsem vlastně nic.
D: Trochu zrychlím, stál mu ale nechám náskok
Y: ,,No tak, Dimitri..." křiknu znova.Po chvíli narazím do stromu.
D: "V pořádku" ozvu se a pomůžu mu na nohy
Y: Začnu se neskutečně smát.
D: "Co? nechápu co je na tom k smíchu
Y: ,,Neměj strach, jsem v poho!" zachichotám se.
D: "Hmm" chytnu ho kolem pasu
Y: ,,Klid, užívej si srandy.." šeptnu a letmo ho políbím.
D: "Hmm" opětuju polibek
Y: ,,Kde se teď nacházíme? Nevíš náhodou?"
D: "Kousek od centra" odpovím
Y: ,,Jupí!" začnu být hyperaktivnější než je u mě známo.,,Jsem rád když sněží, miluju sníh." pousměju se a vzhlednu k nebi.
D: Přikývnu "Tak kam chceš vyrazit?" optám se
Y: ,,Nechám to na tobě." pousměju se a jemně ho políbím.Když si nedává pozor, skočím na něj, v další sekundě ležíme oba ve sněhu.
D: "Tss, ty si nedáš pokoj co?" jediným pohybem ho překulím pod sebe
Y: ,,Ne.." začnu se smát.
D: Políbím ho a hned na to ho vytáhnu na nohy a vyvedu ho do centra mám v plánu protáhnout ho obchody abych zjistil co by se mu líbilo jako dárek k vánocům
Y: ,,Hm." oklepu se sebe sníh když vkročíme do jednoho obchodního domu.,,Až teď jsem si uvědomil že je venku celkem velká zima." zachichotám se.
D: Stáhnu z rukou černé kožené rukavice a vytřepu sníh z delších světlých vlasů
Y: Hned se začnu proplétávat mezi lidmi, namířil jsem si to do hračkářství, kam jinam, bylo to jediné co mě zaujalo.No bylo toho víc, ale prvně jsem chtěl prozkoumat to kam chodím nejraději.,,Líbí se ti?" zeptám se Dimitriho směrem když poukážu na velkého plyšáka, byl to pes s hodně dlouhýma ušima.Nemohl jsem si pomoct připomínal mi Dimitriho když se mračí.
D: "Hmm jo je krásný jen ten jeho výraz" zamračím se
Y: Podívám se na plyšáka, poté na Dimitriho.Vyprsknu smíchy.,,No je tam jistá podoba." zahihňám se.
D: "Tssss" odfouknu uraženě ale na tváři mi zacuká úsměv
Y: ,,Ale no ták." obejmu ho kolem pasu.,,Nebuď takovej bručoun." zaculím se.
D: "Pfff" nafouknu tváře
Y: ,,Hih." pousměju se a zmizím v dalším regálu.
D: Jdu s úsměvem za ním
Y: ,,Hm." zbystřím.Po chvíli zrychlím krok, uteču až na konec hračkářství.
D: Stíhám mu jen tak tak
Y: Zapadnu až za poslední regál.S vyděšením v očích v duchu doufám že mě neviděl.
D: "Yuki" křiknu když mi zmizí z dohledu
Y: Svezu se k zemi.Stále doufám že mě nezahlédl.
D: "Yuki, no tak ozvi se" zavolám
Y: ,,Ale, co ty tady?" ozval se hlas z levé strany regálů.Já neodpovím, stále mám hlavu v dlaních.Mírně se zatřesu.,,Jdi pryč." zašeptám.Neměl jsem na něj náladu.,,Myslíš že jsem tě neviděl? Přišel jsem tady když jsem viděl že tu vcházíš." uchechtl se a přešel ke mě.Chytl mě za zápěstí.,,N-nech mě...prosím." šeptnu skoro neslyšně.,,To asi nepůjde." škubne s mojí rukou a třískne se mnou o regál, bolestí přivřu oči.Ucítím jeho dlaně, jak bloudí po mé kůži.,,Přestaň.." křiknu.,,To asi nepůjde." uchechtne se a směruje rukou níž.,,Dost! Tadeáši, nech mě!" bráním se ale neubráním.K posledním regálům nikdy nikdo nechodil.Byli jsme tam sami, byly tam totiž jen nepotřebné věci.Nikdo nevěděl co se vlastně odehrává.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rhea Rhea | 1. července 2011 v 18:22 | Reagovat

No, co jste to na Yukiho zase připravily? :-) Ten snad nebude mít nikdy klid, chůďátko. :-) Ne, je to hezký, už se těšim na další díl.

2 Kana~♥~ Kana~♥~ | Web | 1. července 2011 v 21:12 | Reagovat

co to má zanmenat? chudák Yuki a ty ho takhle týráš. snad se objeví nějaká pomoc a zachrání ho =)

3 ElenEstel ElenEstel | 1. července 2011 v 23:41 | Reagovat

doufám že tadeáš yukimu nic neudělá

4 Nioru Nioru | 12. července 2011 v 21:10 | Reagovat

táák konečně se objasnila Yukiho reakce na Dimitriho pokus.ta snídaně ve třech neměla chybu,podali jste to dobře holky a jsem ráda že tam pro sebe měli prostor i Dim a Michael.zasloužili si to objasnit a vyřešita pak jak se rozhodli že půjdou ven:)super:)zase něco novýho:)ty jejich hrátky ve sněhu a koulování a pobíhání:)moc hezky napsané:)i ten obchod byl mooc dobrej nápad a Dim je dobrej dokázal to hned skloubit s vybíráním dárku pro Yukiho,samozřejmě jako by nic,ale nejlepší byla konstatae Yukiho....ani si neuvědomil že je mu zima?:)jááj.a pak tu máme zase další zápletku v podobě Tadeáše,supr holky:)nic míň se od vás nedalo čekat:)jdu dál už jsem skoro u koncee:):(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.