Vítejte na mém blogu, přešla jsem zde z estranek http://www.neko-love.estranky.cz/.

Stejně jako na svých minulých stránkách, zde budu přidávat povídky na téma Shonen - ai , Yaoi a Slash - jedná se o povídky na tak zvanou Boy love tématiku (kluk + kluk)
nyní nově budou příbývat i povídky s Yuri a Shojou - ai tématikou (holka + holka)
většina povídek bude 18+.

Pokud se teda někomu toto téma nelíbí ať odejde a nezanechává urážlivé komentáře....Vám ostatním

PŘÍJEMNOU ZÁBAVU




Ty jsi ten jediný hlas mého srdce 18

19. června 2011 v 8:04 | Neko + Jenny |  Ty jsi ten jediný hlas mého srdce


Tak další dílek......:-) tentokrát bez omezení :-)
Jenny - Yuki (červená)
Já - Dimitri (černá)



D: "Hloupá otázka" pousměji se "Nedokázal bych tě nemilovat" lípnu ho na čelo
Y: ,,Že už neodejdeš, ani kdybych řekl cokoliv..." upřu na něj své unavené oči.
D: Neodpovím, protože vím že kdyby to znamenalo jeho záchranu odešel bych
Y: ,,Hm." můj unavený pohled se rázem změní ve smutný.
D: "Myslím že mou odpověď znáš, je jediná věc která by mě donutila od tebe odejít" odpovím po pravdě "Ale byl bych pořád blízko a hlídal bych tě" šeptnu mu do ucha
Y: ,,Ale nebyl bys se mnou." šeptnu zklamaně.
D: "Byl, jen bys o tom nevěděl" pousměji se "Teď se tím netrap"
Y: ,,Vím, že bys nedokázal odejít...ale bylo by strašné necítit tvojí přítomnost, nesmět se tě dotknout, nesmět tě třeba jen obejmout." čím víc jsem nad tím vším přemýšlel tím víc mě to bolelo.Moc pozorností jsem tomu však nevěnoval.
D: Pevně ho obejmu "Šššš"
Y: Zavřu oči.Ten pocit který mi jeho objetí dává je tak uklidňující.
D: Začnu se s ním jemně houpat
Y: Omotám své ruce kolem jeho pasu.
D: "Můžeš odpočívat budeme od něj mít na pár dní pokoj, to nám dá čas vymyslet jak se ho zbavit úplně" šeptám
Y: ,,Už jsem ti řekl že je jen jediná možnost...jak jinak chceš zabít něco co žije než že ho prostě zabiješ?" šeptnu unaveně.
D: "To je až ta poslední možnost" pohladím ho
Y: ,,Ale nejúčinnější" povzdechnu si.
D. "Což nutně neznamená nejlepší" nemíním se vzdát
Y: ,,Jsem zvědavý co jiného vymyslíme....co když to nezabere? Co když je opravdu jen jediná možnost?"
D: "Musíš věřit" povzdechnu si
Y: ,,Začnu věřit až budu vědět že vymyslíš něco co opravdu zabere." šeptnu a mírně se pousměju.
D: "Ty Tomáši" ušklýbnu se
Y: ,,Heh." pootevřu oči.Na tváři mi hraje mírný úsměv.
D: "No co jsi nevěřící stejně jako on" poznamenám
Y: ,,E?" nějak mi uniká o čem mluví ale nějak to neřeším.
D: "Tomáš, byl jeden z Ježíšových apoštolů, nevěřil v jeho vzkříšení" osvětlím mu když si všimnu jeho nechápavého pohledu
Y: ,,Bezva." povzdechnu si a poškrábu se ve vlasech.,,Ty si nikdy nedáš pokoj co?" uchechtnu se, přitulím se k němu víc.
D: "Jsem hold starší a to k tomu tak nějak patří" ušklíbnu se
Y: Jediné co udělám je že ze sebe vydám hluboký povzdech.
D: Pousměju se a přitáhnu si ho blíž
Y: Slyším tlukot jeho srdce, znova pootevřu oči, zadívám se na hadičku která mi vede do žíly nějakou tekutinu.Dotknu se jí a upřeně se na ní zadívám.
D: "Hmmm" všimnu si jeho pohledu
Y: Nevěděl jsem proč, ale jakoby mi něco říkalo, ať si to sundám.Sevřel jsem jí v rukou, znova jsem se na ní zadíval mírně zamračeným pohledem.Jako bych se uvnitř sebe rozhodoval mezi tím co je správné a co ne.
D: Chytnu mu ruku "Vydrž to ještě chvíli pak ti to vytáhnu"
Y: Slyšel jsem jeho slova ale popravdě jsem je zas tak nevnímal.Soustředil jsem se jen na to že si to mám okamžitě sundat.
D: "Klid" odtáhl jsem mu ruku
Y: ,,Hm." hlavu jsem otočil za hlasem.,,Sundej to." šeptnu.V mých očích byla prázdnota.Něco mě nutilo přemýšlet zrovna tak jak přemýšlím.
D: "Ne..." zakroutím hlavou, už zbývá jen trocha
Y: ,,Dělej, sundej to!" zavrčím.
D: "Nesundám" trvám na svém
Y: ,,Ale ano, sundáš...nebo tě zabiju!" blýsklo mi v očích.
D: "Nemyslím že na to máš v tuhle chvíli sílu" poznamenám
Y: ,,Okamžitě mi to sundej!"
D: "Ne" chytnu mu jeho ruce do svých
Y: ,,Jestli mi to nesundáš tak tě vážně zabiju! Lezete mi už oba pěkně na nervy! Sundej to!" pořád jsem to byl já, jen za mě mluvil ten druhý.Moc dobře věděl že ho tím chce Dimitri potlačit, to se mu nelíbilo.
D: "Ne!" přitlačím ho do peřin "No tak Yuki" zašeptám
Y: Přestanu se vzpírat.Zahledím se mu do očí.Po chvíli upřu zrak na své ruce, mírně se zamračím.Nic mi nedochází.,,Proč mi držíš ruce?" zeptám se, vůbec nevím co se děje.
D: "Nepamatuješ si?" pustím ho
Y: ,,Co? Měl bych snad?" pozvednu obočí.
D: "Chtěl sis vytáhnout infůzi" pozoruju ho
Y: ,,Cože? Kdy?"
D: "Před chvílí" zamračím se
Y: Nedůvěřivě se na něj podívám.,,Co to říkáš? Před chvíli jsem přece...usnul?" zapřemýšlím, nějak jsem si vzpomněl že tak rychle usnout přece nejde.
D: "Klid ano..." kouknu na kapačku která je už u konce, vytáhnu mu jí ze žily "Jak se cítíš?"
Y: ,,Jistější.." pousměju se.,,Ale teď vážně, co se tu stalo?"
D: "Zdá se že na chvíli nad tebou zase převzal kontrolu" odpovím
Y: ,,Hm." řeknu jenom.,,A teď? Když teď zmizel, co bude teď? Jak dlouho myslíš že se neukáže?" zašeptám.
D: "Vzhledem k dávce a tomu stříbru bych řekl týden, možná deset dní od něj bude pokoj, dost času na to abychom vymyslely plán" odpovím
Y: ,,Někdy si říkám jestli má tohle všecko vůbec nějaký smysl." uchechtnu se.
D: "Takhle neuvažuj, samozřejmě že má" pozvednu jeho tvář ke své
Y: Mírně se pousměju.,,Doufám že máš pravdu." obejmu ho.
D: "Nepochybuj" políbím ho
Y: ,,Pokusím se." šeptnu a do polibku se zapojím.
D: Pohladím ho po zádech "odpočívej"
Y: ,,Slib mi že všecko bude v pořádku." zahledím se mu do očí .
D: "Postarám se o to aby bylo" řeknu ale sám v sobě cítím nejistotu
Y: ,,Věřím ti Dimitri.Hlavně své slova dodrž." znova ho obejmu a přivřu oči.
D: "Pokusím se" šeptnu sám pro sebe
Y: ,,Hm." přikývnu hlavou, zaposlouchám se do jeho bijícího srdce které mě ukolébává k spánku.
D: Všimnu si že usnul a zatoulám se v vlastních myšlenkách
Y: Ze spaní se k němu přitisknu ještě víc, svoje dlaně si položím na jeho hruď.Cítím jeho blízkost, to mi stačí k tomu abych spál klidným a nerušeným spánkem.
D: Z přemýšlení mě vytrhne vrznutí dveří "Vše v pořádku?" zeptá se, jen přikývnu a on zase zmizí za dveřmi
Y: ,,Hm?" pootevřu oči.
D: "Spi" políbím ho s mírným úsměvem
Y: Slyším jeho hlas, jemně přikývnu a oči znova zavřu.
D: Nechám ho spát a pomalu vylezu z postele
Y: Ze spaní se otočím na druhý bok, přitáhnu si do rukou druhý polštář který ležel kousek ode mně.
D: Usměji se a potichu opustím pokoj
Y: Spím ničím ani nikým nerušeným spánkem, přitisknu si polštář blíž k sobě.Cítil jsem že odešel, věřil jsem že ode mě neodejde.Nebál jsem se toho že když se probudím že bude zase pryč.
D: Zajdu za Michaelem a složím se znaven do křesla. Přejde ke mě a začne mi jemně masírovat ztuhlou šíji, slastně zamručím má zlaté ručičky "Proč se s ním zahazuješ?" šeptne mi do ucha "Se mnou by ti bylo líp" otře se mi nosem o krk "O tom jsme se už bavily,ne....Michaeli...nefungovalo by to" sundám mu ruce ze svých ramen
Y: Pootevřu oči, všimnu si že není v posteli se mnou.Něco zamumlám a spím dál.
D: "Ani jsi to nezkusil, jak to můžeš vědět" obejme m kolem krku "Miško..." povzdechnu si "Potřebuješ k sobě někoho silného" sjede mi dlaní na hruď. Chytu ho za zápěstí
Y: Slyším mlhavé hlasy.Tentokrát nechám oči otevřené, moje zorničky se zadívají ke dveřím.Potichu vstanu a pootevřu dveře.
D: Postavím se a přitáhnu si ho za zápěstí do obětí "Mám tě rád Miško, ale Yukiho miluju" šeptnu jen pro jeho uši "Víc než přátelství ti dát nemůžu" šeptám dál a pohladím ho po zádech
Y: Myslel jsem že Dimitri je někde blízko, soudě podle těch hlasů co jsem slyšel.Asi se mi to jen zdálo, nechtěl jsem rušit, odešel jsem na toaletu.Něco mi říkalo že bych je neměl otravovat.Věděl jsem že je s Michaelem.Asi zase něco probírají.
D: "Proč to nezkusit" šeptne a políbí mě
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.