Vítejte na mém blogu, přešla jsem zde z estranek http://www.neko-love.estranky.cz/.

Stejně jako na svých minulých stránkách, zde budu přidávat povídky na téma Shonen - ai , Yaoi a Slash - jedná se o povídky na tak zvanou Boy love tématiku (kluk + kluk)
nyní nově budou příbývat i povídky s Yuri a Shojou - ai tématikou (holka + holka)
většina povídek bude 18+.

Pokud se teda někomu toto téma nelíbí ať odejde a nezanechává urážlivé komentáře....Vám ostatním

PŘÍJEMNOU ZÁBAVU




Ty jsi ten jediný hlas mého srdce 4.díl

3. května 2011 v 14:25 | Neko |  Ty jsi ten jediný hlas mého srdce


A zase :-)
Jenny - Yuki (červená)
Já - Dimitri (černá)

D: jemně ho do krku kousnu a odtáhnu se s nevinným výrazem
Y: ,,To je nefér víš to?" šeptnu jeho směrem.
D: "A co přesně" pozvednu obočí
Y: ,,Obdivuju že ti není trapně fetovat mojí kůži..." řeknu a omotám si svoje ruce kolem jeho krku.
D: "Když ty tak krásně voníš" zapředu
Y: nezabráním ironickému uchechtnutí.,,Moc vtipné." řeknu jeho směrem.Ale když se naše oči setkají, neodolám, ty jeho jsou tak tajemné.Chtěl bych je poznat blíž.,,Kdybys jen nekecal." šeptnu a následně ho políbím.
D:"Nelžu" šeptnu mu do rtů "A taky nádherně chutnáš" políbím ho
Y: Zčervenám.,,Lžeš."
D:"Ee" zavrtím hlavou
Y: ,,Nevěřím ti." pousměju se
D: "Nevěříš?" pozvednu obočí "A je nějaký způsob jak tě přesvědčit?" nakloním se k němu
Y: pozvednu rameny.,,Netuším." řeknu upřímně.
D: "Hmm, já na něco přijdu" usměji se a opatrně ho povalím na postel
Y: Přitáhnu si ho za přívěšek který mu vysel na krku.Jemně ho za něj chytím a pomalými pohyby ho nasměruju mým směrem dokud se naše rty nesetkají a nespojí ve vášnivém polibku.
D: Opětuju jeho polibky a jemně vsunu ruku pod jeho košili a lehce přejedu prsty po žebrech
Y: ,,Ne!" náhle vykřiknu a vyděšeně se kouknu kolem sebe.,,P-Promiň." šeptnu.,,Tohle jsem nechtěl." řeknu omluvným hlasem.,,Sakra vždycky všecko zkazím." začnu sám na sebe nadávat.Proč jsem ho jen zastavil?
D: Zaraženě na něj hledím "Ne, neomlouvej se, asi na tebe jdu moc rychle" povzdechnu si a trochu se odtáhnu
Y: ,,N-ne to ne..." řeknu upřímně.,,Ono...totiž...to byl jen reflex...nechtěl jsem." zakoktal jsem se.Neměl jsem v plánu ho zastavit.Mé tělo reagovalo samo.Můj hlas reagoval sám od sebe. Když jsem si uvědomil co se stalo bylo pozdě.
D: "Reflex?" zamračím se
Y: ,,Hihi" nervózně se podrbu ve vlasech.Že já vždycky všecko tak snadno poseru.
D: "Řekneš mi o tom něco víc?" zeptám se opatrně
Y: ,,Nevím jestli bych měl.."
D: "Nechci na tebe naléhat" šeptnu trochu zklamaně
Y: ,,Ale vědět to chceš..." povzdechnu si.,,Jen když slíbíš že to necháš plavat a prostě hned potom na to zapomeneš." upřeně se mu zahledím do očí.
D: "Ano, chci to vědět a slibuju" přikývnu
Y: ,,Tadeáš." šeptnu skoro neslyšně a zavřu oči.
D: Všechno mi dojde a já v tu chvíli vyskočím z postele s jasným úmyslem toho malého parchanta zabít
Y: ,,Co si myslíš že děláš?" zeptám se ho.,,Slíbils mi..." věnuju mu ublížený výraz.
D: zarazím se "nečekáš přece že tady budu sedět zatím co..." podívám se do jeho tváře "čekáš.." vydechnu
Y: ,,Věř mi ublížíš tím hodně lidem...on je prostě ten lepší ve všech ohledech otec ho má rád, má lepší kamarády...já jsem proti němu nula.Kdyby jsi ho zabil, nebo mu nějak hodně ublížil tak by kvůli tomu trpělo více lidí." řeknu mu a mile se pousměju.
D: během zlomku vteřiny jsem u něj a má tvář je tak blízko že se téměř dotýkáme nosy, ruce mě svrbí touhou sevřít ten jeho dokonalý krček, oči dostaly nachovou barvu a špičáky se výrazně prodloužily, tohle jsem já, má pravá podoba ta kterou neměl nikdy vidět "Nikdy už se přede mnou takhle neponižuj" zavrčím
Y: ,,Di-?" v mých očích se poprvé objeví strach.Něco je špatně.Ta aura kolem něho, to co cítím.,,Tohle nejsi ty..." šeptnu a začnu couvat.Jde mi to však blbě stále nemůžu pohnout nohama.
D: "Ne, právě že tohle jsem já" podotknu a odtáhnu se od něj, během chvíle je má podoba tak jak jí zná, zadívám se mu do tváře ve které se zračí strach
Y: Stále na něj hledím s vykulenýma očima.,,Proč? Nechápu proč mi připadalo že...že se přestáváš ovládat?" šeptnu, jsem stále v šoku.,,Víš proč se upírů nebojím? a proč jsem tě tak snadno odhalil?" je načase mu to říct.,,Moje matka...byla upírka...můj otec to věděl a nevadilo mu to...jednou se přestala ovládat.Zabil jí.Když jí propíchl katanou srdce, zmizela...." vylíčil jsem mu pravdu kterou nikdo neměl nikdy vědět.
D: zaraženě na něj hledí "jak..jak se tvá matka jmenovala?" zeptám se naléhavě
Y: ,,Matsumi Dalerová." řeknu trochu zaraženě.
D: z hrdla se vy vydere bolestné zasmání "Víš Yuki, je jen jeden důvod kdy se upír přestane plně ovládat a to když je v ohrožení jeho vlastní krev" podívám se mu do očí "To co jsi vyděl před chvíli byl jen malý zlomek mého skutečného já" povzdechnu si "Pokud tu chceš stále zůstat neměl by to být problém stačí zavolat na pár míst a dostanu tě do péče Matsumi byla totiž má sestra, i když nevlastní"
Y: Nevěřím svým uším.To je blbost.,,Moje matka neměla bratra, co si tak pamatuju...zmiňovala se jen o vzdáleném bratranci, ale jménem mu nikdy neřekla ani ho nijak nepopsala...ale že bratr? To jako fakt?" nechápu.Prostě blbost!
D: Křivě se pousměji "Ani se nedivým že se o mě nezmínila" můj usměv se zjemní "vždycky byla tvrdohlavá a po tom co...." povzdychnu si
Y: ,,Co?" nenávidím když někdo nakousne větu a prostě jí nedořekne.,,Já si jí moc nepamatuju, jenom vím že zemřela velmi mladá...však v kolika mě mohla mít? V devatenácti?" zamyslím se nahlas.
D: "Přidej k tomu dvě stě a byl bys blízko" prohodím ironicky
Y: ,,Gaou!" vytřeštím na něj oči.,,Ehm...takže mám tomu rozumět tak že jste se zastavili na nějakém určitém věku když jste vyrostli jako upíři? Počkej chvíli...vy jste se jako upíři narodili?" o upírech jsem věděl docela hodně ale nikdy by mě nenapadlo že on i moje matka můžou žít už takovou řádku let.
D: "Jsme jedni z čistokrevných" přikývnu "A ano dalo by se říct že po uplynutí jistého věku se u nás stárnutí výrazně zpomalí, nezastaví se však úplně" vysvětlím s pokrčením ramen
Y: ,,Sugoi." šeptnu.
D: Pozvednu obočí "po jisté době je to poněkud unavující" vydechnu a posadím se do křesla
Y: ,,Mě to připadá úžasné...jsi přece nesmrtelný...teda dokud se nestane to co mojí mámě." řeknu a zahledím se na něj. ,,Nechtěl jsem tě předtím naštvat, víš ono vážně jsem zapomněl jak se jmenuješ protože moje hlava tak trochu nepobírá všecko kolem..." uchechtnu se.,,K tomu ještě ta skleróza..." podrbu se na hlavě.,,Proč sedíš tak daleko?" zeptám se.
D: "I ta nejúžasnější věc se časem přejí a začne být na obtíž" povzdechnu si "Skleróza ve tvoje věku?" sjedu ho pohledem "Tak pro připomenutí...Dimitri" představím se znovu "A k poslední otázce...hmm ....jen tak pro jistotu"
Y: ,,Jo! Já věděl že jsi něco na Di ale nevěděl jsem jak dál." zachichotám se.,,Gaou!" řeknu a snažím se k němu přiblížit.Zapomínám však že mé nohy jsou stále nehybné.Spadnu opět na podlahu to mě však nezastaví, začnu se k němu plazit.,,Jsi moc daleko." šeptnu když jsem od něj už jen malý kousek.
D: Přejdu k němu a zvednu ho do náruče "lepší" zeptám se když ho položím na postel a sednu si na kraj
Y: ,,Mnohem lepší." šeptnu a natáhnu se k němu, spojím naše rty a vychutnávám si polibek plný vášně.
D: Ten kluk mě nikdy nepřestane překvapovat, odpovídám mu na jeho polibky, ruce mu položím na bok, jen ho držím nechci ho znovu vylekat
Y: Omotám svoje ruce kolem jeho krku.Když už nemůžu na chvíli se oddálím, zadívám se do jeho očí a pousměju se.,,Dochází mi jedna vtipná věc.Došlo ti že jsi můj strýc?"
D: pozvednu obočí "hmm" je vše co ze sebe dostanu
Y: ,,Ale zase má to i světlou stránku..." zachichotám se.,,Dozvěděl jsem se to až teď takže už je trochu pozdě s tím něco dělat." řeknu mlhavě.Snad to pochopil.
D: "a kdybys to věděl dřív dělal bys s TÍM něco?" zeptám se s úšklebkem
Y: ,,Gaou!" řeknu nevinně a políbím ho.,,Tak co, myslíš že v tomhle tom jsi našel svojí odpověď?" pousměju se na něj a čekám co udělá.
D: "Hmmm" zamumlám a políbím ho
Y: ,,Hm? Takovou odpověď neznám." řeknu okamžitě když se zase od sebe odtáhneme.,,Hm není odpověď." poučím ho.
D: "Hm" pozvednu obočí a zacuká mi koutek
Y: ,,Rád si hraješ co? Provokování máš v krvi...jsi v tom mistr ale zapomínáš že mě jen tak z míry nevyvedeš." ušklíbnu se.
D: "Hm" usměji se provokativně
Y: ,,Baka-chan." řeknu mu s uchechtnutím.,,Nejsi jediný kdo umí provokovat!" vypláznu na něj jazyk.
D: s prostým "Hm" po políbím a jemně ho kousnu do jazyka
Y: ,,Jak jsem řekl...na mě to neplatí.Nevyvedeš mě z míry." řeknu, ale sám vím že to co říkám pravdou není.
D: skloním se k jeho uchu "Hmm" lehce do něj fouknu
Y: ,,G-Gaou." šeptnu když přivřu oči.
D: "hm?" odtáhnu a podívám se mu do očí
Y: ,,Hih." neodpustil jsem si.
D: "Hmmm" nakloním se opět k němu a nosem mu přejedu po tváři, voní tak kouzelně
Y: ,,Dimitri..." ujede mi z úst jeho jméno.
D: "Hm" začnu mu polibky zasypávat lícní kost
Y: vyhledám si jeho ústa a spojím je s mými rty.Nevydržím to a pustím ze sebe mírný sten.
D: jeho sten mě nesmírně vzruší a já vklouznu rukama pod jeho košily
Y: Přivřu strachy oči.Nechci ho ale zastavit, trochu se začnu třást, ale stále se držím.Nechci udělat stejnou chybu.Nevím ale jak dlouho to takhle vydržím.
D: vrátím ruce na jeho boky "pššš koshka" začnu se lehce mazlit s jeho rty
Y: Mírně přikývnu hlavou.,,Snažím se." šeptnu.
D: "Nebudeme spěchat..ano" opřu si čelo o to jeho a koukám mu do očí
Y: ,,Dobře." opět zašeptám a znova vyhledám jeho rty.
D: jemně ho líbám "Vše je na tobě" šeptnu mu do rtů
Y: ,,Na mě?" řeknu nevinně.Jsem v koncích.,,Necháme to na náhodě." kdyby to mělo být na mě při první příležitosti to vzdám, jak se tak znám.
D: "Ty určíš kam daleko a jak rychle dojdeme, chci abys měl jistotu" políbím ho jemně do koutku úst
Y: ,,P-proč já?"
D: "Nechci aby ti bylo cokoli nepříjemné" vezmu jeho tvář do dlaní "Možná jsem v tomhle staromódní ale mám za to že sex by si měly užít oba" pokrčím rameny a jemně ho políbím
Y: ,,No vidíš...tak to nechám na tobě." řeknu upřímně.,,Nejsi jako Tadeáš...jen sám nevím jak daleko jsem schopen zajít." radši ho předem varuju.
D: "Jsi si jistý?" ujistím se
Y: ,,Nejsem si jistý ničím."
D: Jemně ho políbím "Dál zajdeme až si budeš jistý" řeknu
Y: ,,Já si nejsem jistý ani tím co dělám." uchechtnu se a polibek mu opětuju.
D: "To já taky ne" šeptnu do polibku
Y: ,,Alespoň nejsem sám." šeptnu taktéž do polibku.,,Nechám to na tobě Dimitri...kdyby náhodou tak ti řeknu." slíbím mu když se na chvíli z polibku oddálím, poté se do něj zase vrátím.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nioru Nioru | E-mail | 11. června 2011 v 13:30 | Reagovat

bože to je tak sladkýý:)umm...
moc se mi to líbí:)děte dál holky:)fandím vám:)ja du taky dál...a už se těším:) hi hi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.