Vítejte na mém blogu, přešla jsem zde z estranek http://www.neko-love.estranky.cz/.

Stejně jako na svých minulých stránkách, zde budu přidávat povídky na téma Shonen - ai , Yaoi a Slash - jedná se o povídky na tak zvanou Boy love tématiku (kluk + kluk)
nyní nově budou příbývat i povídky s Yuri a Shojou - ai tématikou (holka + holka)
většina povídek bude 18+.

Pokud se teda někomu toto téma nelíbí ať odejde a nezanechává urážlivé komentáře....Vám ostatním

PŘÍJEMNOU ZÁBAVU




Ty jsi ten jediný hlas mého srdce 14.díl

31. května 2011 v 15:00 | Neko+Jenny |  Ty jsi ten jediný hlas mého srdce



další dílek......dnad se bude líbit
Jenny - Yuki ( červená)
Já - Dimitri (černá)


D: Nechám ho jít a vrátím se k Yukimu "jsem přímo tady" šeptnu mu do ucha a obejmu ho zezadu kolem pasu
Y: Otevřu oči, cítím že je za mnou, kdo říkal že bych měl mít zavřené oči když ho nevidím? Cítil jsem tu sílu, uvědomil jsem si že je to ta síla jakou měl když jsem ho nepoznal, tato je ale daleko větší.,,Můžu se otočit?" šeptnu a svými dlaněmi ho pohladím na těch jeho.
D: "Je to na tobě" podotknu a uvolním obětí, pokud chce být tím čí jsem já, ať ví do čeho jde
Y: Zaťal jsem své pěsti abych se uklidnil pomalu jsem se k němu obrátil.Když jsem spatřil jeho tvář, trochu jsem se vyděsil.,,Dimitri?" řeknu trochu nedůvěřivě.
D: Beze slova ho jen lehce pohladím po tváři
Y: Jeho dotek si nemůžu splést, poznal bych ho i poslepu.Chvíli na to jsem ho objal.Jednu ruku jsem ale ihned stáhl a chytil s ní jeho dlaň.,,Teď mi řekni upřímně...dokážeš se na něj soustředit? Nevím jak ty ale já vím kde je...cítíš ho taky?" šeptl jsem mu do ucha.Chtěl jsem se ujistit ať je to co nejrychleji.
D: Opětuju jeho stisk a přikývnu "ano, vím přesně kde je"
Y: ,,Dobře." řeknu a odtáhnu se od něj.Postavím se vedle něj.,,Je stále v pohybu...budeme mít jen jednu šanci...hned jak vyšleme kouzlo odtud zmizíme zpátky...musíme být přesní." řekl jsem jeho směrem pak jsem se ohlédl do mlhy. Natáhl jsem svou ruku, kterou jsem svíral tu jeho, tím se dala do pohybu i ta jeho.,,Teď musíme zavřít oči a vnímat ho celou svou silou.Naše ruce se budou zdát, že jsou jako jedna...až ucítíš z dlani zvláštní pocit, řekni mi, ujistím tě že ho cítím taky.Pak budeme muset oči otevřít.Tím z naších dlaní vyšleme kouzlo." řeknu.,,Oči však musíme otevřít na místo kde přesně bude, aby kouzlo zasáhlo jeho a ne jenom prázdnotu." šeptnu a zavřu své oči.
D: Zavřu oči a začnu se soustředit, na toho zmetka, v dlani ucítím hřejivé teplo "Lásko..." šeptnu
Y: ,,Ještě chvilku..." ujistím ho a stále se soustředím tou svojí sílou.Kdybych neměl v sobě dvě odlišné síly bylo by to rychlejší, nemohl jsem použít jeho sílu, nemělo by to ten účinek.Nic by se mu nestalo.Jenže moje i cizí síla se během chvíle pokaždé smíchala, musel jsem se soustředit jak na něj tak i na to jakou sílu používám a shromažďuju do své dlaně.
D: Jen čekám až mi dá znamení
Y: ,,Teď..." šeptnu a otevřu oči na místo kde jsem ho cítil.Byl celkem daleko.
D: Udělám totéž a sleduji energetickou kouli jak letí tmavím, mlžným prostorem
Y: Pustil jsem mu ruku a zahleděl se do místa kde naše kouzlo zmizelo.Po chvíli se z toho místa objevilo bílé zářivé oslepující světlo pod jehož záři jsem byl donucen zavřít oči.Když jsem je znova otevřel seděl jsem na posteli, zase v pokoji a ve světě.Podíval jsem se na Dimitriho.I v reálu byl přeměněný.Myslel jsem si že takový byl jedině v mé mysli.Nečekal jsem že se přemění i ve skutečnosti.
D: Sleduji ho s potutelným úsměvem "Tak co nerozmyslel sis to, pořád se chceš stát tímhle?" ukážu na sebe
Y: ,,Nevadí mi to." zavrtím hlavou.,,Pořád lepší než mít v sobě toho hajzla." řeknu a sleduju jak se zase mění do reálu.
D: "Povedlo se?" zeptám se a jeho poznámku nechám bez odezvy
Y: Jemně přikývnu.,,Chvíli od něj budeme mít alespoň pokoj...ale musím tě varovat..." odmlčím se abych se mu mohl zahledět do očí.,,Jak se objeví tak to bude naposledy..." řeknu upřímně, tak rád bych pohledem uhnul při mých slovech do boku, ale chtěl jsem být upřímný.
D: Jen přikývnu a přitáhnu si ho do náručí
Y: ,,Zvládneš to?" šeptnu mu do ucha.,,Musíš to udělat, pokud nechceš aby žil místo mě..."
D: "Nemám na výběr" odpovím
Y: ,,Já ti věřím." šeptnu upřímným hlasem.
D: Jen se usměji a jemně ho políbím
Y: Do polibku se hravě zapojím.
D: Přitáhnu si ho k sobě úžeji
Y: ,,Hm...jsi nepoučitelný..." řekl jsem s úsměvem když jsem se od něj odtáhl a skočil jsem na volné místo vedle něj, kde jsem si lehl. Hlavu jsem si opřel dlaní a hravě jsem se uchechtl, když jsem viděl jeho nechápavou tvář.,,Ale i přes to všecko tě miluju." pousměju se znovu.
D: "Já vím" přikývnu a nasadím samolibý výraz
Y: Mile se pousměju a jedním nenápadným švihem ruky ležel vedle mě.Hned na to jsem se rozesmál.,,Tohle jsi nečekal co?" uculil jsem se.Z jeho výrazu jsem se začal červenat, aniž bych znal důvod.Uhnul jsem pohledem z jeho očí.
pohledem
D: Sleduju ho jak červená a je snad ještě rozkošnější a to jsem si myslel že to je nemožné
Y: ,,Zase se na mě díváš tým pohledem?" uculím se mile, když stále cítím jeho oči upnuté na mé tváři.
D: "Jakým pohledem?" pozvednu obočí
Y: ,,Tým který mě pokaždé dostane..." šeptl jsem a schoval hlavu do deky, zrudl jsem jako rajče, za to jsem se už vážně styděl.
D: "Dostane?" tohle mě zajímá, vytrhnu mu deku z ruky a zadívám se mu do očí
Y: ,,Hihi." nahodím výraz ala debil a trochu se zachichotám.
D: "Osvětli mi to" pořádám ho a nepouštím jeho oči ze svého pohledu
Y: ,,P-proč?" zakoktám se, jsem v rozpacích.
D: "Proto" ušklíbnu se
zběsile kroutím hlavou v protestném gestu.
D: "No tááák" protáhnu a nakloním se nad něj
Y: Zrudnu až po konečky vlasů.,,T-tohle b-b-bych ned-dělal..." zakoktám a něco mě nutí dívat se mu do očí.
D: "Nedělal bys co" políbím ho do koutku rtů
Y: ,,Gaou!" šeptnu.Ten jeho pohled mě zase dostal do kolen jako tenkrát když jsme se ještě ani moc neznali.
D: "Hmm" zahučím a sjedu na lícní kost
Y: Nějak jsem to nevydržel.Vyhledal jsem jeho rty a hned na to jsem se na ně přisál těmi mými.,,Miluji tě." šeptnu mezi polibky.Rudá barva v mém obličeji začne mizet.
D: Poddám se polibku a rukama ho hladím po zádech
Y: Omotám své ruce kolem jeho krku a přitáhnu ho blíž k mému tělu.
D: Polibek ještě prohloubím a rukou mu vjedu do vlasů
Y: Přesouvám své ruce po jeho zádech, hledám konec jeho košile kterou mu pomalými pohyby sundám, po chvíli letí pryč z postele.Začnu bloudit po jeho odhalené kůži.
D: Neubráním se vzdechnutí
Y: Musel jsem se pousmát.Když jsme se konečně od sebe odtrhli znova jsme se utápěli v očích toho druhého.Jen jsem do těch jeho zíral jako smyslů zbavený.Byly tak kouzelné, tak nádherné.
D: Skloním se pro další polibek a zároveň jej povalím do peřin
Y: ,,Hm." pousmál jsem se a vychutnával si dál polibek.
D: Opřel jsem si dlaně o polštář vedle jeho hlavy a pozoroval jeho lehce zrudlé tváře
Y: Chvíli jsem na něj hleděl jako na svatého, poté jsem ten pohled nevydržel, znova jsem jeho rty uvěznil ve vášnivém polibku.
D: Opětoval jsem polibek a užíval si to jak by to bylo naposledy
Y: Dnes to bylo jiné než minule, než to bylo třeba jen poprvé.Bylo v tom něco víc.Cítil jsem jakoby naše láska vzrostla, oba jsme si to užívali, nechtěl jsem aby nás něco třeba jen přerušilo.Proč mezi námi vládla tak zvláštní atmosféra? Jako bychom se loučili.Jako by tohle bylo vážně naposledy.
D: Mám neodbytný pocit že se něco stane. v polibku i dotecích je cítit zoufalství
Y: Z toho všeho se mi udělalo trochu ouzko. Jakoby naše srdce krvácely.Stekla mi slza po tváři, nedokázal jsem to zastavit.
D: Setřel jsem mu slzu, políbil na tvář a jen jsem se s ním jemně pohupoval
Y: ,,Musím to slyšet Dimitri." šeptnu a jen se tak spolu mazlíme.,,Řekni to ze srdce prosím." naléhám.
D: "Miluju tě"šeptnu mu do ucha
Y: Až po těch jeho upřímných slovech jsem si uvědomil co se za pár dní stane.Dolehl na mě stres, nepopírám že jsem z toho neměl strach, ale snažil jsem se být silný.Teď v tuto chvíli mi došlo že co kdyby se to přece jenom nezdařilo? Z očí mi stekly další slzy.Objal jsem ho kolem pasu, nehodlal jsem ho pustit.
D: "Šššš" políbil jsem ho do vlasů
Y: ,,Co když se stane to z čeho máme oba strach?" šeptl jsem beznadějně.
D: "Nemysli na to, pokud to nevyjde věř že si tě tam na druhé straně najdu " řeknu s jistotou
Y: Stiskl jsem ho ještě pevněji.,,Slibuješ?" zavzlykal jsem.
D: "Slibuji" přikývnu
Y: ,,Teď už jen čekat až přijde...teď už jen čekat na ten osudový den." šeptnu.
D: Přitáhnu si ho ještě blíž "Zvládneme to" šeptnu a nevím jestli ujišťuji sebe nebo jeho
Y: ,,Uvědomuješ si jak bude silný až přijde? Musíš hned ze začátku útočit jako první...nesmíš mu dovolit aby byl lepší než ty." přivřel jsem zaslzené oči, slzy které se mi z očí hrnuly dopadaly na jeho ruku.,,Zvládneš s ním bojovat tak dlouho dokud nepřijdu?" věděl jsem že to dokáže, jen ten strach v srdci mě nenechával klidným.
D: "O sebe strach nemám ale o tebe" odtáhnu se od něj a zahledím se mu do očí
Y: ,,Proč to cítíme opačně?" ironicky jsem se nad tím pousmál.Ono se totiž nemělo čemu smát.
D: "O mě se neboj já to zvládnu" ujistím ho a začínám tomu i pomalu věřit
Y: Jen přikývnu hlavou a vyhledám jeho rty.Z mých očí stále ještě dopadají poslední kapky slz.
D: Opětuju polibek a lehce ho palci hladím po vlhkých tvářích
Y: Zapletu své dlaně do jeho vlasů a polibek značně prohloubím.
D: Opětuju polibek a protentokrát mu přenechám lehkou nadvládu
Y: Cítil jsem že povoluje, to se mi nelíbilo.Já neuměl vést.,,Dimitri." šeptl jsem mu skuhravým hlasem do ucha.,,Prosím já to vážně neumím..." u toho jsem se musel uchechtnout.
D: "Jak to můžeš vědět ještě jsi to nezkoušel" šeptnu mu do rtů
Y: ,,Nechci to zkazit, nedokážu vést...ty to víš."
D: "Tohle zkazit nemůžeš, jen to skus, pro jednou" lehce ho lípnu do pravého koutku
Y: Vpletu své dlaně do jeho vlasů a přitáhnu si ho jemným pohybem pro polibek.Vklouznu svým jazykem do jeho úst a vyzívám ten jeho k spolupráci.
D: Odpovím, ale držím se zpátky nechám mu prostor
Y: ,,Hm.." zavrčím nespokojeně.,,Neprovokuj." šeptnu mu do rtů.Na tváři se mi vykouzlí mírný úsměv.
D: Jen se mírně pouměju
Y: Znova se pokouším vyvést jeho jazyk ke spolupráci.
D: Nechám se přemlouvat, vždycky jsem byl ješita a navíc mě baví ho provokovat. jen ať ukáže co v něm je
Y: ,,Dimitri..." řeknu když se od něj oddálím.,,Neprovokuj jestli nechceš skončit špatně." zamračím se na něj, oči však prozrazovaly že si dělám jenom srandu.,,Spolupracuj trochu!" nahodím výraz uraženého.Oči stále prozrazují to samé.
D: "Copak mi uděláš? hnn??" pozvednu obočí a v očích mám jiskřičky smíchu
Y: Svalím se nad něj.,,No já nevím, třeba tohle." přesunu se k jeho nohám.Na tváři mi hraje šílený výraz.Věděl jsem že je jen jediné místo kde je lechtivý a to jedině na chodidlech.
D: "Co myslíš že děláš?!" vyjeknu "Ok už budu hodný" nahodím výraz nevinnosti
Y: ,,A co když ti neuvěřím?" zachichotám se a dál se snažím chytit mu ty debilní nohy kterými kope všude okolo.,,Zbytečné." pousměju se.
D: Jediným pohybem ho dostanu pod sebe
Y: ,,Já se nevzdám!" zachichotám se a snažím se dál.
D: "Ty malá amazonko" zavrčím se smíchem
Y: ,,Nechal jsi to na mě tak podívej kde jsme skončili." začnu se smát a rukama se stále pokouším dosáhnout na to vzdálené místo.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ElenEstel ElenEstel | 31. května 2011 v 21:41 | Reagovat

wow je to nádherný stále doufám že Yuki a Dimitri přežijou s minimálním poškozením které nebude trvalé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.