Vítejte na mém blogu, přešla jsem zde z estranek http://www.neko-love.estranky.cz/.

Stejně jako na svých minulých stránkách, zde budu přidávat povídky na téma Shonen - ai , Yaoi a Slash - jedná se o povídky na tak zvanou Boy love tématiku (kluk + kluk)
nyní nově budou příbývat i povídky s Yuri a Shojou - ai tématikou (holka + holka)
většina povídek bude 18+.

Pokud se teda někomu toto téma nelíbí ať odejde a nezanechává urážlivé komentáře....Vám ostatním

PŘÍJEMNOU ZÁBAVU




Ty jsi ten jediný hlas mého srdce 13.díl

28. května 2011 v 10:00 | Neko+Jenny |  Ty jsi ten jediný hlas mého srdce


Další díl, opět akčnější....příjemnou zábavu
Já - Dimitri (černá)
Jenny - Yuky (červená



Y: ,,Rád rozčiluješ ostatní?" zavrčí, pak si uvědomí o co Dimitrimu jde.Napřáhne svou pravou dlaň s ostrými drápy a bodne sám sebe do levé ruky.Bolestí přivře oči.,,Když to nejde po dobrým…" ušklíbne se.
D: Cukne sebou, ale jinak na sobě nedá nic znát.
Y: ,,Přestává mě to bavit." Zavrčí a pohne svojí dlaní ještě víc.Tím prohloubí rány svými drápy, poté jedním švihem své drápy vytáhne.,,Bolest je tak krásná věc." Ušklíbne se a po chvíli se zarazí.Chytí se za hlavu.,,Nedovolím ti vrátit se…ne dokud ho nezabiju!" mluvil sám pro sebe, ale ve skutečnosti mluvil ke mně.Přišel jsem na to jak ho odehnat a jak se vrátit zpět.Jen kdyby tak strašně neprotestoval.Je to těžší než jsem si myslel.
D: Rozhodnu se mu pomoct tím že odvedu jeho pozornost ,,Ty mě chceš zabít, tak pojď" zavrčím posměšně.
Y: ,,S radostí." Zasyčí. Přece neodmítne výzvu k boji, ještě ke všemu s tím, kterého tak strašně touží zabít.
D: ,,Heh a to je vše co dokážeš?" zeptám se a s pozvednutým obočím se mu lehce vyhnu.
Y: ,,Ani si nemysli, že máš nějakou výhodu…" odpoví mu svým vrčícím hlasem, značně jde poznat, že je oslabený, že sotva může bojovat dál.
D: ,,Tím chceš naznačit že bych se měl bát takové trosky, to mě uráží" provokuju dál.
Y: ,,A kdo kdy řekl, že ti naznačuju, že by ses mě měl bát? Já tě jen toužím zabít…kdo říkal, že se máš bát smrti?" pozvedl nad tím jen tázavě obočí.Znova se přemohl a zapojil se do boje s jen jediným účelem.
D: ,,Tsss" vyhnu se mu a snažím se ho vyčerpat a odvést jeho pozornost natolik abych dal Yukimu nějakou výhodu.
Y: Po chvíli se zarazil.Aniž by řekl jediné slovo, zmizel, vrátil jsem se zpět, vyčerpáním jsem se skácel k zemi.Ruka mě pálila, když jsem k ní pohlédl, naskytl se mi pohled na pět krvácejících ran.Zavřel jsem oči.Byl jsem oslabenější než kdy jindy.
D: ,,Yuki?!" vyjekl jsem a během vteřiny jsem u něj, hned mu začnu ránu ošetřovat, ani jsem si neuvědomil, že jsem stále přeměněný, do nosu mě udeřil pach krve který jsem se snažil ignorovat. "Co se k čertu stalo?"
Y: ,,Zmizel…" šeptl jsem strašně tichým hlasem.Moje duše nebyla ještě uzdravená, dálo by se říct, že stále byla na kusy.Nemohl jsem se hýbat, ani nijak zvlášť dobře mluvit.,,Zatracená síla." Šeptl jsem znova, ani jsem moc nevnímal, jediné co jsem rozeznal byl Dimitriho hlas.
D: ,,Jen tak" zeptám se nevěřícně, něco se mi na tom nezdá
Y: ,,Hm…" jemně přikývnu hlavou.Opravdu zmizel sám od sebe.Bylo to zvláštní i pro mě.Nemohl jsem však zdravě přemýšlet.Pootevřel jsem oči, zděšením jsem rozšířil zorničky. ,,Jdi ode mě pryč!" šeptl jsem opět neslyšným hlasem, když jsem se zadíval na tvář, kterou jsem nepoznával, byla jiná, Dimitriho jsem v ní nepoznával.Kdybych se mohl hýbat ustoupím od něj.Takhle jsem ale nemohl dělat nic.,,Kdo jsi?" zeptal jsem se nejistě upíra přede mnou.Nějak mi nedocházelo že je to on.¨
D: Až teď jsem si uvědomil jak vlastně vypadám, ustoupil jsem od něj a začal se měnit na zpět "Omlouvám se, já..nechtěl jsem tě vyděsit" zůstanu stát na místě a jen na něj smutně hledím
Y: ,,Dimitri." vydechl jsem jenom.Snažil jsem se pohnout rukou, bolelo to ale přece jsem jí nasměroval blíže k němu.,,Ty se přece nemusíš omlouvat.Nic jsi neudělal." zašeptal jsem zlomeně a skoro neslyšně.Už jsem jen doufal že mě slyšel.
D: "Ani jsem si neuvědomil, že pořád.." prohodím neurčitě a přejdu k němu "Neměl bys tu ruku namáhat" podotknu
Y: ,,Na ruku momentálně kašlu." šeptl jsem a zadíval se mu do očí.
D: Zamračím se "Ty možná ale já ne" zavrčím podrážděně, v nedaleké skříni najdu závěsný šátek, ještě že je Michael tak zásobený, a uvážu mu ho kolek krku hned na to mu ruku zafixuju do stabilizované polohy
Y: ,,Děkuju." znova šeptnu a zavřu oči.Tak rád bych ho objal, nebo se k němu alespoň přesunul. Bolel mě však každý sval v těle, prostě to nešlo.
D: "Nenamáhej se" smutně si ho prohlížím "Trochu jsme ho podcenily" podotknu
Y: ,,Ne...on jen chce, aby jsme si to mysleli...chtěl ti to vtlouct do hlavy tak, abys tomu uvěřil." pohnul jsem zdravou rukou směrem k němu.,,Přesvědčil tě, že ano? On to vycítil...nesmíš si připouštět jeho slova k srdci...to ho posiluje ještě víc..." zlomil se mi hlas.
D: "Nejde o to co si připouštím a co ne, tady jde o fakta, podívej se jak si dopadl, mohl tě zabít" sklopím hlavu "Podcenil jsme ho, příště takovou chybu neudělám" řeknu pevně a zvednu k němu oči ve kterých i probleskne rudá.
Y: Pousměju se ,,Věřím ti." šeptnu.,,Nemusíš to ale dělat...já vím že mě málem zabil...ale on by to neudělal protože ví že by tím zabil i sebe...zabije mě jen tehdy když bude mít stoprocentní sílu."
D: "To co předvedl dneska nebyla ani polovina jeho skutečné síly" upozorním ho "Jsi si jistý že chceš tohle všechno podstoupit, přišli bychom na jiné řešení"
Y: ,,Zvládnu to, neustoupím...protože než bychom na něco jiného přišli, mohlo by být už pozdě. Otázkou však je...zvládneš to i ty?" podívám se na něj s unaveným pohledem.
D: "Ještě jsem neukázal všechny trumfy" naznačím s křivým úsměvem "Jen mám strach že se něco zvrtne a ty..." nejsem schopný ani tu větu dokončit
Y: S obtížemi se svojí dlaní dostanu k jeho ruce.,,Nepřemýšlej nad tím." zakroutím hlavou, uvolním stisk a přivřu své oči.
D: Přitáhnu si ho do náruče "Koshka" lípnu ho do vlasů
Y: ,,Musíš být silný." šeptnu.,,Nesmíš tak přemýšlet." zlomí se mi hlas, po chvíli se mé tělo uvolní, ještě naposledy otevřu své oči a podívám se na něj, obraz se mi však před očima rozplyne jako dým.Vnímám ale nedokážu se pohnout ani otevřít oči.
D: Přenesu ho k posteli, kde si k němu lehnu a jemně ho hladím po tváři
Y: ,,Omlouvám se." šeptnu ztěžka, stále cítím jak mě bolí každý sval v těle, ale nedokážu s tím nic udělat. Mohl jsem mluvit, i když ztěžka, mohl jsem vnímat.Však nic víc jsem v mém stavu nedokázal.
D: "Neomlouvej se" zavrtím hlavou "Odpočívej ano, dnešek byl náročný" podotknu
Y: ,,Náročný..." zopakuju poslední jeho slovo.,,Byl víc než to..."
D: Jen se pousměji "Jo, asi máš pravdu" připustím
Y: ,,Miluji tě." dostane ze sebe ztěžka. ,,Že neodejdeš? Že mě neopustíš?" mluvila ze mě únava, už jsem z toho začínal blouznit.
D: "Toho se neboj mě se jen tak nezbavíš jsem horší jak falešný pěťák" ujistí ho s úšklebkem
Y: Pousměju se.Nejradši bych se rozesmál, ale nějak to nešlo.,,Však já vím."
D: "Teď spi lásko" šeptnu mu do ouška
Y: ,,Gaou." řeknu spokojeným hlasem a s pocitem, že zůstane se mnou, jsem rozhodnutý se z toho vyspat.
D: Jen se pousměji a taky za chvíli usnu
Y: Ze spaní vyhledám jeho ruku kterou mu následně lehce stisknu.
D: Automaticky opětuju jeho stisk a lehce se usměju
Y: Kolem tří ráno se vzbudím.Pootevřu oči a zadívám se do jeho klidné spící tváře.
D: Vycítím jeho pohled a trochu se zavrtím
Y: Když spí je ještě dokonalejší než když je vzhůru.proběhne mi hlavou.Zadívám se na naše spojené ruce a mírně se pousměju.
D: Otevřu oči, taková probuzení se mi líbí úsměv se mi ještě rozšíří
Y: ,,Nechtěl jsem tě probudit." stále můžu jenom potichu mluvit, stejně jako se jen miniaturně hýbat.
D: "Nevzbudil jsi mě" řeknu a začnu se protahovat
Y: Upřu na něj svoje oči ve stylu že mu nevěřím.
D: "Jak se cítíš?" odvedu řeč jinam
Y: ,,Dobře." šeptnu, stále však mám bolest v očích.
D: "Proč ti nevěřím" položím řečnickou otázku "Kde to bolí" zeptám se
Y: ,,Nebolí." zakroutím hlavou.
D: "Mám si to zjistit sám?" přimhouřím oči
Y: ,,Hm." byla jen moje jediná odpověď
D: "Fajn" chytnu ho lehce za zraněnou ruku je mi jasné že většina bolesti přichází odtud
Y: Přimhouřím oči.
D: Vytáhnu mu ruku ze závěsu a opatrně mu jí narovnám
Y: Zasyčím bolestí.
D: Sundám obvaz a zamračeně kouknu na zarudlé zraněni "O tomhle Michaelovi neříkej, stěžoval by i že mu fušuju do řemesla" ušklíbnu se, přiložím mu dlaň na ránu a kolem té se rozlije načervenalé světlo. po chvíli dlaň odtáhnu a špičáky si prokousnu zápěstí které přiložím k ránám a ty se hned zacelí
Y: Zamračím se.,,Co jsi to udělal?" šeptnu.
D: "Vyléčil jsem tě" odpovím prostě
Y: ,,Hm.Nevyléčil jsi vše..." povzdechl jsem si.
D: "Až tak daleko má moc nesahá" poznamenám smutně
Y: ,,Nebuď smutný...jednou se to vyléčí..." šeptnu s trochou optimismu a mile se na něj pousměju.,,Je mi jedno jak moc to bude bolet, ale..." přemohl jsem bolest svého těla, své zničené duše i stejně zničených svalů a přiblížil jsem se k němu blíž, tak abych slyšel tlukot jeho srdce.To jediné teď toužím slyšet.
D: Přitáhnu si ho obětí a nechám působit svou sílu,sice mě to vyčerpává, ale on je teď důležitější
Y: ,,C-co to? Co to děláš?"
D: "Jen klid, dovol mi ti pomoct" šeptnu a opřu si čelo o jeho rameno
Y: ,,Vysílíš se tím...nebudeš mít sílu...to za to nestojí...důležité je abys byl silný, ty to budeš potřebovat víc než já."
D: "Mluvíš hlouposti já jsem...jsem v pořádku" odporuju mu slabě
Y: ,,Přestaň...Dimitri prosím přestaň..." nahodím zoufalý hlas.
D: "Ššš, skus mi trochu věřit" zašeptám a přitáhnu si ho blíž
Y: ,,Prosím Dimitri...nechci abys kvůli mě riskoval..."
D: "Znám své hranice" pohladím ho lehce po zádech
Y: ,,Jsi si jistý?" řeknu nejistě.
D: "Ano, jsem si jistý" přikývnu
Y: ,,Já pochybuju..." šeptnu zlomeně.Trochu mě bolelo u srdce že pro někoho jako jsem já riskuje někdo jako je on.
D: "Skus se pohnout" odtáhnu se od něj a spustí ruce podél těla
Y: Nějak se mi nechtělo.Byl jsem si tím všem nejistý, ale nemohl jsem mu přece odmlouvat.Po tom všem co pro mě udělal.,,Hm." řekl jsem jenom a objal jsem ho kolem pasu.,,Je to lepší...děkuju...ale příště už prosím neriskuj.Svou sílu budeš potřebovat víc než já..." šeptl jsem.
D: "Opravdu plácáš hlouposti" usměji se "Jen si ještě na chvíli zdřímnu" dodám a obestře mě temnota bezvědomí
Y: ,,Dimitri.." řekl jsem trochu nejistým hlasem.,,Dimitri? Jestli zase žertuješ tak toho okamžitě nech...slyšíš?!" vymámím se z jeho objetí a zadívám se na něj.,,Probuď se...prosím..." jemně jsem jim zatřásl.,,Ty hlupáku! Říkal jsem ti že jsi to neměl dělat...co teď? Co mám dělat teď sám když tu nejsi abys mě hlídal?" řeknu zničeně.
D: Netrvá to moc dlouho a já se proberu, mé síly se mi vždycky vracely rychle
Y: Sedím na druhém konci postele, daleko od něj.Hlavu mám schovanou v kolenou, které si také objímám.
D: "Yuki" posadím se opatrně
Y: Neodpovídám. Jen tam tak sedím, chvílemi se občas zatřesu.
D: Přesunu se k němu "Yuki??"
Y: Zakroutím jen hlavou.,,Odstup..." řeknu s trochu zavrčeným tónem.,,Tohle bych měl zvládnout sám." dopovím
D: Odsunu se tedy a ostražitě ho sleduju připraven kdykoli zasáhnout
Y: Prudce pustím nohy z objetí a přesunu je k hlavě.Sevřu si do dlaní i pár vlasů.V mé hlavě teď probíhá boj který musím vyhrát.Ztrácím se mimo realitu, jsem hluboko ve své mysli že ani neslyším co se děje ve světě, jen klid nebo ten upírský vysmívající se hlas který se mě snažil psychicky zničit.
D: Nejraději bych ho objal, ale nemůžu, má pravdu tohle musí zvládnout sám
Y: Po chvíli s sebou cuknu.,,Dimitri...něco zkusíme ano?" řekl jsem jeho směrem.Oči jsem měl však zavřené a musel jsem se soustředit.A co se týče toho že bych se dokázal pohnout.To bych mohl jen bych se pak ztratil ve své mysli.
D: "O co jde?" zeptám se
,,Já se teď nemůžu pohnout ztratil bych ho a to by byla jeho výhoda...chci zkusit naši společnou sílu." šeptnu.,,Moje máma mi o tom často vyprávěla, když jsou dva kteří mají nějakou sílu v sobě dokážou jí použít, ale má to podmínku, oba se musí milovat..." začnu mu vyprávět.,,Prosím mohl bys mě chytit za ruce a přetáhnout je dolů? Sám od sebe se vážně hýbnout nemůžu pokud nechceš aby přišla nevytaná návštěva.Nejdříve udělej to co ti říkám. Poté ti řeknu co máš udělat dál." dopovím.
D: "Slyšel jsem už o tom" vezmu jeho ruce a stáhnu mu je dolů. je to ale riskantní, pokud jeden z dvojce nemiluje upřímně ten druhý zemře a jeho síla přejde do toho prvního, nevím jestli o tom Yuki ví a nehodlám to zjišťovat
Y: ,,Soustřeď se na mojí sílu, spíše na mojí mysl....zkus mě tam někde najít...já sám přesně nevím kde jsem, budu doufat že narazíš na mě a ne na měj..." šeptnu.,,Jdi za tím o čem víš že patří mě, hlavně se nenech zmást.A prosím...dávej pozor." šeptnu a volně sklopím hlavu.,,Hlavně ať je to co nejrychleji..." šeptnu, znova v mém hlase zněl ten zákeřný tón který rozhodně mě nepatří.
D: Začnu se soustředit...něco o čem vím že patří jemu....do nosu mi vnikne vůně vanilky....Yuky ...medailonek na krku začne slabě zářit "Díky ti sestřičko" šeptnu a vydám se po vůni a tam kam mě vede medailon
Y: ,,Proč se mě pokaždé snažíš zastavit?" otočil se na mne a já jsem se zase po nějaké době zahleděl do těch rudě nenávistných očí.,,Protože ti nedovolím ničit mi život." šeptnu se sklopenou hlavou.,,Jsi tak slabý...nechápu proč jsem skončil zrovna v tobě." zavrčel.,,Možná osud." pokrčím jen rameny.,,A potom se strašně divíš když ti nějak zavařím, říkáš si o to sám." zavrčel a rozběhl se směrem ke mě.
D: Bloudím křivolakými tmavými uličkami a vůbec se mi nezdá že bych se k Yukimu přibližoval když ke mě najednou dolehnu hlasy a zvuk boje
Y: Uhnu jeho ráně.Je to zvláštní.Naše síly jsou v mém podvědomí tak vyrovnané.V tu chvíli jsem pochopil.,,Jenom sis hrál na toho silnějšího..." šeptnu.,,Ale já jsem ten silnější!" zakřičel a mávl mi před očima svými drápy, kterým jsem se jen tak tak vyhnul.,,Jsi silnější jedině, když mě ovládneš...když jsi ale oslabený a chceš se dostat ven, tak ti to dokážu zarazit!" křiknu a odhodím ho od sebe.,,Přezemě se nedostaneš! Nenechám tě abys mě ovládl!" zakřičel jsem na něj znovu.
D: Dostanu se k nim zrovna ve chvíli kdy přistane na zemi "Yuki" ozvu se tiše
Y: ,,To mělo bolet?" uchechtl jsem se, v mžiku jsem byl zase na nohou.Rozběhl jsem se k němu, nečekal že se znova postavím.Byl odhodlaný jít dál.Tam, odkud by se dostal ven.,,Nikam nejdeš!" křiknu a skočím na něj ze zadu.Když se obrátí ke mě čelem vrazím mu pěsti mezi oči.Měl jsem záchvat zuřivosti, jako bych to v tu chvíli vůbec nebyl já. Má pěst se v tu chvíli nechtěla zastavit.Když jsem se však zase vzpamatoval a přestal do něj bušit pěstmi, zjistil jsem že je to jinak než se zdálo.Nějak se do mé duše přesunula polovina jeho síly.,,To jsi udělal schválně..." vzpomenu si na to jak rychle zmizel.To udělal kvůli tomu.,,Co tím vším sleduješ?" šeptnu a zahledím se mu upřeně do očí.
D: Zřejmě mě neslyšel zůstanu opodál připraven mu kdykoli pomoci
Y: ,,Abys poznal co znamená nenávist...cítíš ji viď?" uchechtl se.,,Pusť mě a nech mě jít..." nařídil.Zamračil jsem se ale něco mě nutilo ho poslouchat.,,Ta tvá síla..." šeptnu.,,Došlo ti to celkem rychle...začíná tě ovládat co? Ve svém podvědomí nad tebou od teď budu mít kontrolu já...už mi nikdy nezabráníš odejít.Až se té síle poddáš...pak už mě nezastavíš." řekl klidným hlasem.V mých očích se zablýsklo zděšení.
D: Už mě tohle jeho chvástání začíná unavovat, těch her mám právě dost, proměním se do stoprocentní podoby , šlahouny lilie která je na levé čelisti se roztáhly po celém obličeji a oči které měly nachový odstín se zatáhly půlnoční černi
Y: Ucítím že je poblíž někdo jiný než já a ten hajzl.Uskočím od něj a ještě odstoupím pár kroků dozadu.Rozhlédnu se na všecky světové strany.V mém podvědomí se začala šířit mlha.Blbě jsem v ní viděl ale nedaleko ode mě jsem zahlédl obrys vyšší osoby než jsem já.,,Dimitri." vydechl jsem.Byl tu dřív než jsem si myslel.Ale otázkou je, kde zmizelo moje druhé já.Ani jsem nevěděl zda tomu tak říkat, když to ani tak pravda nebyla.Schovával se v mlze.Teď měl výhodu, nikde jsem ho neviděl, mlha byla hustá.
D: "Zůstaň na místě" zavrčím směrem k Yukimu "Zavři oči a za žádnou cenu je neotvírej" řeknu ještě a čekám až udělá co jsem mu řekl
Y: ,,Proč?" řeknu tiše.Hned na to, to ale přestanu řešit, udělám co říká.Musel jsem se z tama co nejrychleji dostat.Pokud bychom tam ztratili čas dohadováním tak by mě ta síla mohla ovládnout.Mé vlastní podvědomí je pro mě teď nebezpečné.Zavřel jsem oči s vědomím že Dimitrimu věřím.
D: Prosmýkl jsem se kolem něj a v mlze hledal toho zmetka "A mám tě" zavrčím a chytnu ho pod krkem
Y: ,,Možná že máš, ale to neznamená že já neumím tohle." ušklíbl se a stěží luskl prsty.Přemístil se a se smíchem si začal hrát na schovávanou.,,Mě jen tak neporazíš...má síla je větší než tvá, tady jsi v mém světě...tady jsem silnější...mnohem silnější než kdybych se zase vyškrábal na svět." zavrčel.,,Dimitri, vrať se!" zakřičel jsem.Nevěděl jsem kde přesně je, jak je daleko. Ovšem slyšel jsem vše co řekl.,,Nezapomeň proč jsi tady Dimitri!" křikl jsem znovu.Oči jsem nechal zavřené, ale i přes to je budu muset otevřít.Ale radši až se vrátí.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ElenEstel ElenEstel | 28. května 2011 v 20:56 | Reagovat

wow doufám že Yuki toho parchanta zvládne

2 Nioru Nioru | 12. července 2011 v 17:21 | Reagovat

tak se nám to přiostřuje :) teď mi dokonce přešel mráz po zádech :)a ten dement co je v yukim mě začíná srát :) ale nepřestává mě bavit :) jsem zvědavá co bude dál a jestli ho Dim zvládne :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.