Vítejte na mém blogu, přešla jsem zde z estranek http://www.neko-love.estranky.cz/.

Stejně jako na svých minulých stránkách, zde budu přidávat povídky na téma Shonen - ai , Yaoi a Slash - jedná se o povídky na tak zvanou Boy love tématiku (kluk + kluk)
nyní nově budou příbývat i povídky s Yuri a Shojou - ai tématikou (holka + holka)
většina povídek bude 18+.

Pokud se teda někomu toto téma nelíbí ať odejde a nezanechává urážlivé komentáře....Vám ostatním

PŘÍJEMNOU ZÁBAVU




Ty jsi ten jediný hlas mého srdce 10.díl

17. května 2011 v 18:12 | Neko+Jenny |  Ty jsi ten jediný hlas mého srdce


Další díl téhle -nekonečné- kapitolovky lidi radujte se blížíme se k polovině XDD
Jenny - Yuki (červená)
Já - Dimitri (černá)
příjemnou zábavu
Je trochu nepěkně useknutá :-) no jo no chtěli jsme vás trochu napnout :-)



D: "Klid koshka" snažím se ho uklidnit "je jeden způsob jak ho ovládnout"
Y: ,,Co když to nepomůže? Co když stále bude ve mě..." šeptl jsem.,,Znáš snad ještě někoho kdo má něco takového jako já? Však jsem normální kluk a mám v sobě něco co by původně vůbec nemělo myslet samo..."
D: "Zabere to, věř mi" ujistím ho
Y: Posadím se.,,Co když se pleteš, co když-" zarazím se.Volně sklopím hlavu.,,P-Promiň" šeptnu a nadpřirozenou rychlostí uchopím svými dlaněmi jeho krk.
D: v očích mi blýskne ale nebráním se jde mi krásně na ruku
Y: ,,Říkal jsem že se mě nezbavíš..." uchechtnu se.,,Slyšel jsem o čem jsi mluvil, zapomeň na to...na mě to nezabere...já jsem se s ním totiž nenarodil...jsem uměle vyrobený, ty o Yukim nevíš vůbec nic jak tak koukám." stiskl jeho krk ještě víc.,,Když se narodil, tak ještě do porodnice přišli temní upíři...určili ho za vyvoleného....je to jejich pokus...zrodil jsem se v něm kouzlem, které nejde zničit...Takže být tebou bych to nezkoušel, mohl bys být zklamaný." zavrčel.,,Sakra, musím ho ovládnout..." jeho ruce se rozklepaly, tohle už byl můj hlas, dostával jsem se zpět ale mé druhé já to nedovolilo.,,Měl bych Natanielovi poděkovat...jen jeho pomocí se můžu objevovat...on je ten co mě vymyslel..." znova se zazubil a já se snažil opět vrátit zpátky.
D: "Yuki nech ho" zavrčím a v zápětí jsem odhozen o pár metrů dál dopadnu nedaleko skleněné výplně která se vysype, říznu se a je mi jasné že tohle toho tvora vyburcuje, a nemýlím se za chvíli je u mě a já cítím jak se zakousl do mého krku ušklíbnu se a nechám ho napít "igra okonchene(hra skončila)" zašeptám když se roztřese "zapomněl si na jednu věc, jsem čistokrevný má krev je tak silná že tě plně ovládne" šeptám a koukám do stále rudých očí "otstupať!(ustup)" zavrčím a sleduju jak je rudá barva nahrazována světle hnědou
Y: ,,Au...proč, jsi to dovolil?" šeptnu.Cítím jak ve mě proudí jeho krev.Po chvíli se chytnu za hlavu.,,Neovládl jsi ho...jen jsi ho oslabil, jen jsi našel jeho slabinu kterou jsi ho zahnal." šeptnu.,,Co je to za věc?!" křiknu.
D: "klid" zašeptám a přitáhnu si ho do náruče "nešlo o to zbavit tě ho, ale oslabit ho natolik abys mu vštěpil svou vůli, ať je to cokoli tvá vůle je silnější" zadívám se mu do očí
Y: ,,Jak to mám ovládnout?Jak můžu ovládnout něco co neznám...něco co nevím jak ovládnout..." šeptnu.,,Ono tě to chce zničit...co když se to někdy objeví když to nebudeš čekat...nechci aby tě to zabilo..." šeptnu znova.,,Co mám dělat?"
D: "Věřit sám sobě" odpovím "ovládneš ho, s mou malou pomocí"
Y: ,,Věřit sám sobě." zopakuju nejistě.,,Pomoci? Jakou pomocí?"
D: "To uvidíš" odpovím se záhadným úsměvem "Teď ale odpočívej ať nabereš sílu"
Y: ,,Začínám si říkat že je to všecko k ničemu..." šeptnu.Po chvíli na něj spadnu volným pádem, bylo toho na mě trochu moc.
D: "neklesej na mysli" zvednu ho do náruče a uložím do postele "odpočívej"
Y: ,,Hm..." vydám jen tichý zvuk, hned na to usínám.
D: lehnu si k němu a za chvíli už taky spím
Y: ,,Hlavně mě neopouštěj..." zamumlám ze spaní.
D: "Neopustím" zašeptám a opět usnu
Y: Probudím se, všímám si, že jsou okna zatažená, musel být den.,,Jak dlouho jsem spal?" šeptnu.
D: "Dva dny" odpovím a zvednu oči od knihy
Y: ,,Hm." snažím se posadit.,,Kde to jsme?" zeptám se nejistě, tenhle pokoj jsem v životě neviděl.
Y: "U Michaela, toho doktora, nechtěla jsem riskovat a odvážet tě mimo jeho péči a on nám nabídl jeden z pokojů v jeho domě" odpovím s pokrčením ramen
D: ,,C-co se vlastně stalo? Já...nic si nepamatuju...jen že jsem přišel domů ze školy...co se stalo?" podíval jsem se na něj s otazníkem v očích i v mé hlavě.Nic mi nedávalo smysl.
D: "Ty si opravdu nic nepamatuješ?" zarazím se, když přikývne všechno mu začnu vyprávět, nevynechám nic.
Y: ,,Cože? To není pravda...já nejsem upír..." šeptnu.,,To bych o tom musel něco vědět..." dodám nakonec.
D: Na to nic neřeknu, jen odhalím krk, je tam patrné kousnutí "I mě se takové zranění hojí poměrně dlouho" poznamenám
Y: ,,J-já jsem tě..." nevěřil jsem vlastním očím.,,Mrzí mě to...jak jsem to mohl udělat..." šeptnu zklamaně.
D: "To nic" obejmu ho "posloužilo to naší věci" dodám
Y: ,,Věci?" pozvednu obočí.
D: "Dostaly jsme ho pod kontrolu" odpovím "Alespoň na čas"
Y: ,,Co ale potom? Co bude až zase zesílí? Až se z toho vzpamatuje?"
D: "To už na něj budeme připravení" odpovím
Y,,Jak?" začínám se v tom všem ztrácet.Vůbec nechápu o co jde, ale radši budu dělat že jsem si alespoň trochu osvěžil paměť.I když to bylo právě naopak, z toho co mi vykládal mi nic neříkalo, jako by se to vůbec nestalo.
D:"On je tvou součástí, buď ovládneš ty jeho nebo on tebe, je to jednoduchá rovnice" odpovím
Y: Povzdechnu si.,,Jednoduchá? Z toho co jsem slyšel má výhodu on než já."
D: Podívám se mu do očí "To je to co chce aby sis myslel, ale věř mi, jsi to ta kdo má navrch"
Y: ,,Jak to můžeš vědět?" kouknu se na něj prázdným pohledem.
D: "Prostě to vím" odpovím a políbím ho
Y: ,,Mm.." vytrhnu se z jeho polibku.,,Já chci ale vědět jak?" řeknu neodbytně.
D: "Je na to speciální trénink, prošel jsem jím i já" odpovím "jde o to posílit tvoje podvědomý a vůli
Y: ,,Myslíš že budu na to dost silný? Přece jen...ty jsi upír...já mám jen v sobě něco co je upír...sám nevím o co jde...možná jen nějakého upíra DNA..." povzdechnu si.
D: "V tomhle případě to nehraje roly" zavrtím hlavou "A jsem si jistý že to zvládneš"
Y: ,,Hm." řeknu jenom a obejmu ho.
D: "Nikdy bych tohle neriskoval kdybych si nebyl jistý úspěchem" přitáhnu si ho blíž
Y: ,,Bude to nebezpečné? Nechci aby se někomu v mé blízkosti něco stalo..."
D: "Neboj budu tam já abych se o vše postaral" odpovím
Y: ,,Nezbývá mi než ti věřit." stále se mi to však nezdálo jako dobrý nápad.
D: "Nebuď tak nervózní, nedovolím aby se ti cokoliv stalo to raději..." nedopovím a lehce ho políbím
Y: Zapojím se do polibku, když se od sebe odtáhneme zadívám se mu do očí.,,Raději co?"
D: "Věř mi, nechceš to slyšet" ušklíbnu nad představou jak bych vyšiloval já kdyby mi řekl to co mu tady naznačuju
Y: Mírně zavrčím když mi to dojde.,,Opovaž se! To bych tě musel přivést zpět ze záhrobí abych tě mohl zabít osobně."
D: Políbím ho a zasměju se
Y: ,,Být tebou tak se tak nesměju..." řeknu usmívajícím se hlasem a znova ho obejmu.
D: Nasaju jeho vůni "zvládneme to, spolu"
Y: ,,Já vím." šeptnu.Po chvíli ho sevřu ve svém objetí víc.,,Nemůžu se ovládat." řeknu vystrašeně když zjišťuju že moje ruce reagují samy od sebe.
D: Podívám se mu do očí, mají stále tu svou nádhernou barvu tekutého karamelu "šššš" pohladím ho po tváři
Y: ,,Snažím se...ale..." zarazím se.
D: "Ale" zamrčím se
Y: Mé oči naberou červenou barvu, po chvíli vycením své tesáky.Nenávistně zavrčím.
D: Stále je pod mou vůli takže se nezmůže na víc než na vrčení
Y: ,,Nenávidím tě...jen počkej až se z toho vzpamatuju..." uchechtnu se proti své vlastní vůli.,,Dávej si na mě pozor!" zavrčím, když ho chytnu za košili a přitáhnu trochu blíž.,,Přijde den kdy s tím nic nenaděláš...Yuki zmizí a místo něj dostanu šanci žít já..." uchechtl se, když začal mít nade mnou větší kontrolu, snažil jsem se něco udělat, vypadalo to že na něj nic nepůsobí.
D: "Yuki..jen poslouchej své srdce" poradím mu a dál hledím do té tváře stažené nenávistí
Y: ,,Jeho vůle mizí...stejně jako on sám...ty to nechápeš že ne?" uchechtl se.,,Je zbytečné cokoliv dělat, stejně dřív nebo později zmizí...škoda jen že mi tvá krev brání na tebe zaútočit..." zavrčí.,,Nedovolím mu žít...budu ho ovládat...bude dělat věci které by nikdy nedělal...a to bude teprve začátek..." přiblíží svojí hlavu k Dimitrimu.,,Když to tak vezmu, jsem vlastně jeho součástí, já jsem on...klidně můžeš milovat mě." šeptl mu do ucha svůdným hlasem.
D: Podívám se mu do očí "Možná máš jeho tvář, jeho hlas, jeho vůni..ale nejsi on...nemáš to pro co ho tolik miluju"
Y: ,,Můžu to mít...jsem jako on...ty musíš milovat mě!" křikne nenávistně.
D: "I kdyby ses snažil sebe víc tohle nezískáš" řeknu tiše
Y: ,,Však ty mě budeš milovat...až ztratíš Yukiho, budu na řadě já..." řekne a dravě se přisaje na Dimitriho rty.
D: "Ty to nechápeš že...nikdy tě nebudu milovat...nemiluju Yukiho pro jeho tvářičku, nebo hlas....miluju ho právě pro jeho duši a srdce" řeknu tiše a odtrhnu ho od sebe
Y: ,,Duši? Srdce?" zavrčí.,,A co bys udělal kdybych ho už nikdy nepustil zpátky? Zabiješ mě snad? Zapomínáš že já určuju jak často může tady být...moje síla mi to povoluje, dovolí mi ovládnout jeho mysl až příliš jednoduše...co bys udělal kdybych ho odmítl pustit zpět? Stále věříš že má sílu mě porazit? Možná kdybys ho k tomu vytrénoval...však to já nedovolím." zavrčí.
D: "Nedovolíš" pozvednu obočí "Na něco zapomínáš"
Y: ,,Zapomínám? Ts...Ať se budeš snažit udělat cokoliv, jednou přijde den kdy ho už nezachráníš...je to jeho osud...je to jen pokusný králík...mojí sílu neměl původně ani přežít..."
D:"Což dokazuje že jste ho už jednou podcenily, teď zmiz" zavrčím a sleduju jak se červená v jeho očích opět mění na karamel
Y: Zesláblý spadnu přímo do jeho kolen.,,Co to bylo?" šeptnu.
D: "To nic" zvednu si ho do náruče
Y: ,,Hm..." pozvednu hlavu, abych se zadíval do jeho obličeje.,,Dimitri?" řeknu trochu vyděšeně, když se mi zatemní před očima.,,Co se to zase děje?" šeptnu a ohlížím se na všecky strany, nic, jen temnota.,,Říkal jsem ti, že to jen tak nenechám...sám poznáš, že když jsi mě odmítl, že jsi udělal tu největší hloupost, co jsi jen mohl udělat." řekne za mě vrčící hlas.,,Nic nevidím..." šeptnu už svým hlasem.
D: "Hlavně klid Yuki, snaž se uvolnit" mluvím na něj klidným hlasem
Y: ,,Jak asi?" zeptám se nejistě.,,Nemam rád tmu...udělej něco..." začnu panikařit.
D: "Klid, slyšíš, nemůže ti nijak fyzicky ublížit, takže si fakticky o zrak nepřišel jen se musíš začít soustředit" řeknu mu stále ještě klidně
Y: ,,Na co se mám soustředit? Jak se mám soustředit?"
D: "Soustřeď se na můj hlas ano, jen na to co ti říkám" snažím se ho uklidnit a chytnu ho za ruku
Y: ,,Pokusím se." šeptnu a otočím se jeho směrem.
D: "Teď zavři oči a představ si to co máš před sebou, představ si mě, tenhle pokoj" šeptám
Y: Kývnu hlavou a soustředím se.,,A co teď?" šeptnu asi po sedmi minutách.
D: "Udrž si tu představu a pomalu oči otevři" řeknu
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ElenEstel ElenEstel | 17. května 2011 v 21:33 | Reagovat

wow doufám že se jim to podaří s minimem potíží

2 Nioru Nioru | E-mail | 12. července 2011 v 15:13 | Reagovat

tohle je taky zajímaví :) mooc se mi to líbí :) celá ta situace :)bez potíží by tonebylo ono :) doufám že to spolu zvládnou :)hodně štěstí kluci :)a už se moc těším na Yukiho trénink :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.