Vítejte na mém blogu, přešla jsem zde z estranek http://www.neko-love.estranky.cz/.

Stejně jako na svých minulých stránkách, zde budu přidávat povídky na téma Shonen - ai , Yaoi a Slash - jedná se o povídky na tak zvanou Boy love tématiku (kluk + kluk)
nyní nově budou příbývat i povídky s Yuri a Shojou - ai tématikou (holka + holka)
většina povídek bude 18+.

Pokud se teda někomu toto téma nelíbí ať odejde a nezanechává urážlivé komentáře....Vám ostatním

PŘÍJEMNOU ZÁBAVU




První a poslední

3. května 2011 v 14:59 | Neko |  Jednorázové
Kraťoulinká depresvní povídka, snad se bude líbyt je to zatím jedna z mála která je v takovémto duchu příjemnou zábavu
vaše Neko


Nervózně přešlápnu a nerozhodně pozvednu ruku ke zvonku. Než ale stihne dokončit svou cestu, klesne zase podél mého těla... jsem zbabělec, copak je tak těžké zazvonit? Zhluboka se nadechnu, tohle nezvládnu otočím se k odchodu, jsem skoro u branky, když se otevřou dveře. "Bene?" ozve se ode dveří hlas mého spolužáka a kamaráda, ztuhnu na místě. Déšť který padá už nějakou dobu mě nijak netíží.
"A..ahoj Kaile" dostanu ze sebe strnule.
"Ježíši..copak jsi se zbláznil…stát venku v takovém dešti….proč si nezazvonil" vyběhne za mnou a už mě táhne do domu.
"Mami je tu Ben" křikne jen do kuchyně odkud vykoukne plavovlasá žena.
"Proboha, Bene, ty vypadáš…hned ti udělám čaj" spráskne ruce a zase zmizí v kuchyni zatímco mě Kail táhne po schodech do svého pokoje .
"Na, osuš se" hodí mi ručník a já ho bez protestů poslechnu
"Proč jsi vlastně tady…ne že bych tě neviděl rád…ale" sedne si na otáčecí židli naproti mně.
"Já…chtěl jsem ti něco říct" řeknu nejistě
"Tak mluv víš že jsme přeci přátelé" pobídne mě a já cítím jak zrovna odumírá poslední kousíček naděje.
"Já ..to je právě to" povzdechnu si.
"Hmm?" zamračí se nechápavě.
"Ch..chtěl bych od tebe víc než přátelství" koukám do zemně když uslyším jeho poděšené zalapání po dechu, je mi jako bych dostal políček
"Já…omlouvám se" ozve se po chvíli a mě připadá jako bych slyšel tiché křupnutí
"Asi..už půjdu" špitnu tiše a vyběhnu z jeho pokoje na schodech minu jeho matku která na mě udiveně hledí, nevnímám to. Za chvíli jsem venku kde se déšť mísí se slzami na mé tváři. Běžím domů. Vím že tam nikdo nebude, matka je v práci a otec v hospodě. Moje první kroky vedou do koupelny. Opláchnu si obličej a podívám se do zrcadla. Z pobledlého obličeje který je lemovaná hnědými vlasy na mě hledí světle zelené lehce zčervenalé oči. Natáhnu ruku k zrcadlu a otevřu skříňku za ním, pohled mi padne na sadu žiletek. Bez zaváhání jednu vezmu a posadím se do kouta. Hlavou mi probíhají myšlenky na poslední tři měsíce. Na tu touhu, na tu bolest na dívky které se na něj neustále lepily na jeho úsměvy, pohledy a doteky a kterých jsem věděl že mi nikdy nebudou patřit. Na jeho ublížený a zmatený pohled když jsem od něj dnes utíkal na jeho odmítnutí. Vezmu žiletku do pravé ruky přejedu jí svisle po paži od zápěstí až téměř k lokti. Moje poslední myšlenka než mě pohltí temnota patří tomu jak to všechno začalo, vzpomínka na jeden večer kdy jsem u Kaila nocoval a ukradl si od něj tajně svůj první a poslední polibek.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *El.Biebs^^ *El.Biebs^^ | Web | 3. května 2011 v 15:07 | Reagovat

Ahoj, můžu tě o něco poprosit? :) NA blogu mám anketu: Měli opravdu vrátit Martina Harich zpátky do ČSS?..mohla by si v ní prosím hlasovat? Klidně můžeš napsat i svůj názor do komentářů :) PS: hned 1 článek..PS2: Děkuju moc a pardón za reklamu :(♥:)

2 ElenEstel ElenEstel | 3. května 2011 v 15:24 | Reagovat

je mi Bena líto

3 Vendeta Vendeta | 15. května 2011 v 18:24 | Reagovat

Já mám sice radši happy endy, ale tohle je tohle je moc pěkný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.